středa 11. ledna 2017

Zoubková.....víla....

Nikdy jsem osobně nepoznala Zoubkovou vílu, a tak jsem určitě o hodně příšla...

Ani nevím, kdy se poprvé Zoubková víla u nás objevila, kdo se o ní zmínil a jestli jí vůbec někdo zval, ale nějak k nám pronikla, a bez problému, zcela jistě zaujala pevné místo v našich životech. Dokonce, si vydobyla v hierarchii uznávaných nadpřirozených bytostí své pevné místo, a přední příčku si drží zuby nehty již několik let!
Po pečlivém zvážení, komparaci všech rodinných názorů, dospívám k závěru, že je to žínka neodbytná a vytrvalá. Rozhodně miluje noční život a mléčný chrup, i když trochu opotřebovaný. Je povětrná  a má sklony k uklízení vypadlých prašivých prvních zubů či  k jejich zašantročení. Pravděpodobně je štíhlá.  Halena do noční tmy, využívá svoji ukrutnou sílu k vytažení zubu vloženému pod polštář, na kterém spočívá spící těžká hlava děcka,  a k následnému vložení daru určenému pro nebohé trpící bezzubé dítě, přesně na místo  prve vytaženého a uloženého zubu, prostě jenom tak z plezíru, aby dítěti způsobila prostou radost.. 
Nebudu popisovat všechna její nej, protože pokud existují, ocení je jedině děcko, které přes noc změnilo podobu a před mýma očima mi jaksi vyrostlo. 
Zoubková víla je motivačně laděná bytost.
Vědoma si své moci, lehce koketuje, potažmo nejvíce s peněženkami matek, které dokáže  ve vteřině vypucovat do nenávratna. S otci má poněkud smířlivější vztah. (M..cha)
Zkrátím to.
Byla u nás, docela po dlouhé době a skoro jsem na ni zapomněla, takže pomoci jí sehnat adekvátní dar, bylo takřka v šibeničním termínu nemožné...  ale nakonec se zadařilo. 
Když jsem v noci, po akci Zoubkové, tak přemýšlela, napadlo mne, jak jsem vlastně mohla tolik let žít bez Zoubkové víly, bez její podpory a darů. A nakonec jsem přišla na to, že není všem dnům konec a jistojistě se jednou objeví i u mého polštáře. Doufám, že ocení naše dobré vztahy a taky mi přinese nějaký malý dáreček, který mne potěší, a že jí holce, jedné nestárnoucí, nepůjde jenom o zuby mléčné ale i ty dospělácké...


Žádné komentáře:

Okomentovat

Vybraný příspěvek

Léto s kočkou...

Že by okurková sezóna? Že bych neměla o čem psát? Sucho, výlety a cestování, drobné či ohromující zážitky, zahrada, kuchyně, životní moudra...