pátek 24. února 2017

Páteční pohodička...

... už v neděli jsem se těšila až bude pátek... tentokrát mne čekal náročný týden...tři dny v práci...dva dny na školení... prostě být pro lidi a být s nimi...

...a protože dobrý kolektiv se musí šlechtit, tak jsme slavili svátek Petrů a narozeniny kolegyň...

...a v pátek mne skolil krkobol a zanedbatelná rýmička... (samozřejně až po ukončení školeníčka...)


... na fotkách z pochopitelných estetických důvodu nejsem k zahlédnutí, nicméně dodržuji pitný režim a o polovinu postele se poctivě dělím s kreativní dílnou a starší sestrou Baby Born... na okno jsem si dala do vázy zakoupené žíhaně růžové tulipány, když venku je dnes tak větrno...a prohlídku zahrady jsem po příjezdu domů, z důvodu lehce vystouplé teploty vynechala...
...óóó já se mám...

...už se těším na pondělí... 

pondělí 20. února 2017

Skončily nám jarní prázdniny...


týden uběhl závratnou rychlostí, zejména mně v kuchyni... a taky jsme vymalovali fixy a kdykoliv bylo pěkně, tak jsme podnikali příjemné procházky...

středa 15. února 2017

Tající les

má svůj neobyčejný půvab. Jako bychom dnes na vlastní kůži zažili střídání ročních dob, ústup zimy a zatím nesměle se hlásící jaro.


Jaro, kterému dnes vydatně pomáhaly sluneční paprsky pomalu rozpouštět sněhovou a ledovou vrstvu.


A pak nám to přece jenom nedalo, a postavili jsme posledního sněhuláka Skřítka

a potkali lišku...

a rozloučili se zimou...



sobota 11. února 2017

Valentine´s day

Slavit či neslavit,  jak a proč???

No, je to vývoj... asi... kdyby však, přetrvávaly časy, časy mého dětství,  tak by se tento svátek neslavil. Jenomže, dnes je všude tolik srdíček, že i já (my) jej vlastně přijímáme.  Prostě jsou jiné časy, kultury a svátky se prolínají...

Takže, dnes se sejdeme, popovídáme si, společně se najíme a myslím, že je přirozený projev lásky, sejít se a být spolu. Myslím, že to jde i bez drahých darů...i když pár dní před termínem...





úterý 7. února 2017

Beeba.art a Čiči.art

S horou nadsázky zde mohu napsat, že já i moje hubatá ratolest a pouliční umělkyně v jedné osobě, rády koketujeme s múzami. No, abych nepřeháněla... Spíš jsem dříve tíhla k rukodělnému řemeslnému zpracování, a to výrobě korálkových šperků všeho druhu, ale čas korálky rozfoukal a stal se mi tak drahocenným, že se ke korálkům, nitím a komponentům, stužkám,  lankům, drátkům, a kůži, ukrytým v mnoha krabicích, vracím jen zřídka...


Ale, byla jsem tehdy tak do korálkových šperků zamilovaná - jejich výroba, vzory a postupy mne doslova fascinovaly, že jsem tehdy přemýšlela o jakési umělecké značce, pod kterou bych své výtvory prezentovala. 


Dlouho jsem nemohla přijít na to pravé, až jednou jsem takhle hleděla zblízka do očí mé kočky Terezy, a bylo to jasné...napověděla mi...na světě byla značka Beeba.art.
Beeba, nebo-li Bíbuška, Bíbušák, bee a bee, samozřejmě art....  tak TO byla její přezdívka a moje značka.







A jelikož korálky jsou pro Kočky, které umějí takové šperky nosit s grácií a ladností podobnou té, kterou oplývá snad jedině šelma kočkovitá, značka vznikla a razila si svoji cestou.

a šel čas....

Jednoho podzimního dne l.p. 2016, při aranžování sušených květinek z naší zahrádky do vonných, takřka uměleckých svazků, které měly být dárečky pro paní učitelky naší pouliční umělkyně, jsem zase chtěla použít na ozdobný hedvábný papír kartónek s  razítkem s již "osvědčenou" Beebou..., když  se však zvedla taková vlna nevole, následovaná hádkou prošpikovanou verbálními útoky, následovaná bojem o nezávislost několika afrických republik, kterou doprovázel vodopád trefných slov, vyřčených za účelem pravděpodobně již dávno vytýčeného cíle, a to uznání vlastní identity a pochopitelně, jak jinak, než zneuctění Beeby... V ten moment jsem poznala konkurenční boj na vlastní pěst. Veškeré tyto verbální útoky zazněly pochopitelně ze strany pouliční umělkyně... Důsledkem toho všeho bylo TO,  že Beeba.art  se svíjela na to tata na okraji dějin a úpadku...

A najednou, kde  vzala tu se vzala, vznikla nová umělecká značka Čiči.art... Je svěží, nová, barevná, zatím hodně růžová a drze si razí cestu vpřed...
co dodat...plně ji respektuji, a čas prověří pečlivě její originalitu...





neděle 5. února 2017

Květináče z betonu


---hypertufa---

jsou to výrobky, které lze vytvořit z vlastnoručně namíchané směsi cementu, písku, vody. To je základ, pro obarvení výrobku lze přidat rašelinu, zeminu, lze použít i kameny. Pokud chcete vytvořit dekoraci, třeba květináč s hladkou strukturou, použijte jemný písek a cement, pokud požadujete hrubší strukturu a jakousi tmavší barevnou patinu hotového výrobku, použijte hrubý písek a rašelinu. Poměr příměsí je tak zhruba na třetiny. Při práci s cementem je nutné použít ochranné pomůcky, především rukavice.
Dále si zvolte nádobu, která bude tvořit základ, tuto vyložte igelitem, používala jsem potravinovou fólii, ale často se mi shrnula...vnitřek můžete vyložit listem silnější rostliny (bohyšky). Potom zvolte další nádobu, která bude v průměru menší, opět ji obalte fólií, obě nádoby vložte do sebe a mezi jejich okraj vylijte namíchanou betonovou směs. Dále je nutné nechat výrobek zaschnout, a to minimálně dva dny. Potom se opatrně odstraní obě nádoby. Pokud chcete hladké okraje, doporučuji je zbrousit smirkovým papírem, pokud naopak chcete originální, reliéfní vyznění, radujte se z hotového výrobku. Do dna lze ještě v této fázi navrtat dírku na odtok přebytečné vody, nebo tam lze na počátku do dna dát dřívko, které lze vytlačit.
Hotový výrobek ještě nechte několik dní vyschnout.
Výrobek si také můžete natřít barvou.



Směs s příměsí rašeliny


Cement, jemný písek, voda


Obyčejné chirurgické rukavice, dvě v sobě, po dokončení jemně smirkovým papírem vybroušeno

Vodní prvek - fontánka
Pokud na procházkách narazíte na lopuch, neváhejte, utrhněte list a tento vylijte betonovou směsí, nechte zaschnout a máte naprosto originální zahradní dekoraci. Bohužel, nějak se mi aktuálně ztratila fotka...
Na "hypertufa" jsou narazila na Pinterestu, kde je nepřeberné množství dalších nápadů.


čtvrtek 2. února 2017

Znáte ten pocit, že se jako na Vás někdo dívá...

a Vy nevíte kdo, odkud a proč, ale přesto cítíte jeho pohled velmi intenzívně.


Jak jinak, než že spěchámmmmm...

Moje matka nesnáší má  obvyklá slova, jejichž význam je zcela jasný, kdy  prostě vysloveny znějí asi takto... Taááák, ŠUP...ŠUP! A tak dnes v obvyklém časovém presu jsem vystartovala z práce, a jak jinak než se šup šup na jazyku.

Totiž, několikrát opakovanými slovy šup šup,  v různé hlasové modulaci a intenzitě, se snažím zmotivovat kohokoliv, třeba  sebe, dceru, matku, psy, kolegy, auto,  vlastně vše, co je kolem mne a má možnost se hýbat rychlostí blesku, samozřejmě za účelem dosažení vyšších a rychlejších výkonů.  Nemám prostě čas vychutnat si možná kouzelný okamžik, kdy si má dcera v šatně školy nasazuje čapku na hlavu na setínu milimetru přesně, tak jak to viděla u své spolužačky,  a to asi tak dvacet minut čistého času, a to nepočítám ten špinavý, a to samozřejmě za situace, kdy mne nechala čekat asi tak pět a  dvacet minut v šatně, protože právě měla neodkladný pohovor s jinou spolužačkou ve třídě, na neodbytné téma, jestli měla Karkulka vlka ráda, nebo měla ráda myslivce ...Bože... (právě nacvičují pohádku o Karkulce)


Letím si takto dnes odpoledne po Fugnerově náměstí v Praze 2, je tam takový šup dolů a šup nahoru, když si najednou uvědomím, v momentu, kdy popírám zemskou přitažlivost, neboť při šupu dolů jsem si nevšimla parádní ledovky pokrývající chodníček,  že je tam něco, co tam  ráno nebylo. A  TO něco na mne zírá a já nevěřím vlastním očím. A najednou letím vzduchem, nohama vzhůru a  vidím... a padám, naštěstí bez zlomení údu, pod nohy obrovského sněhuláka.



Podotýkám, v blízkosti není škola, jen středisko substituční péče Sananin a upřímně si myslím, že sněhulák je dílem jejich klientů. Prostě, kdo si hraje nezlobí!

Vybraný příspěvek

Jezírko, nakvétající rododendrony a

konečně zelená tráva!  Pár deštivých dní stačilo, aby se naplnilo vodou jezírko a tráva opět povyrostla. Tak co nám aktuálně kvete? Dok...