neděle 23. dubna 2017

Když se mi nic nechce



aneb něco málo o lenosti...

Místo toho, abych se oblékla, popadla zbytek sáčků se semeny, které chtějí zaset, tak posedávám na gauči a do ničeho se mi nechce. Myslím tím, cokoliv tvořivého, smysluplného, hodného nedělního odpoledne. A vím přesně čím to je. Počasím. Vím, že máme všichni v Čechách počasí pod psa, ale dnes mne zmátlo několikrát slunce, které chvíli pěkně svítilo, takže jsem s radostí vyběhla, abych zjistila, že vane severák a zase rychle zalezla domů v momentu, kdy se přihnal déšť podpořený krupkami zmrzlého sněhu. Tudíž i foto exteriéru (takové nic moc macešky) je pořízené z interiéru. 

 Nakonec jsem byla tak shnilá, že i psíky musel protáhnout po venku muž, ale nevím jestli je to tím, že to jsou feny, které propadly mému dnešnímu lenošivému pocitu, když přišly domů, tak padly a povalují se, a též nic smysluplného nedělají...
Nechce se mi zapnout televizi, nechci hluk, dokonce  jsem odmítla hrát karty, takže  dcerou jsem momentálně považována za matku, se kterou se lze nudit... 


Jediné co jsem dnes napekla, byly šnečci z listového těsta, protože jsem byla bez jakékoliv inspirace a motivace k vyšším pekařským cílům. Doufám však, že s příchodem nového týdne moje lenost pomine a příští týden budu sršit produktivitou a aktivitou.

čtvrtek 20. dubna 2017

Zimní stíny a tulipány přesto kvetou...

Dnes se mi podařilo přijít odpoledne dříve domů,  byla jsem zmrzlá, profouknutá studeným větrem a přesto jsem měla na očích sluneční brýle, protože slunce ostře svítilo. Takový trochu jarní paradox...Rychle jsem si uvařila kávu a než jsem jí postavila na její místo, všimla jsem si zvláštních stínů na stole...jako kdybych najednou byla někde úplně jinde, tam kde voní kadilo...a z rozety nad vstupním portálem právě dopadá světlo na oltářní místo v ústřední části chrámové lodi...


A potom jsem stejně vyběhla na zahradu a rychle vyfotila své oblíbené květy. Tulipány byly zavřené a jaksi zimomřivé, a jen neznatelně laškovaly s vykukujícím sluncem...













A  tak mne napadalo, jak to asi vypadá u Vás, s tulipány, světlem, sluncem, zimou a chladem?

pondělí 17. dubna 2017

Vajíčka, zajíčci a prší prší jen se leje...


...zatím, stále doufáme, že pršet přestane a že přivítáme koledníky. Jsme na ně perfektně připravené.  Pár postřehů z letošních Velikonoc...je výborné, že máme též Velký pátek jako státní svátek, protože nějak odpadla hektičnost a mohu se zastavit a chvíli v tichu rozjímat. Jenom doufám, že i paní prodavačky mají čas porozjímat a navařit... Ve čtvrtek odpoledne jsem v Praze sháněla marně "malá" vajíčka, něco jako křepelčí a pod...všechna byla beznadějně vyprodaná, takže vím, že letos Praha "ujíždí" na malinkatých vajíčkách. Takto chladné Velikonoce již dlouho nepamatuji...ale déšť perfektně rozpouští hnojivo v trávníku, takže i nevlídné počasí má cosi do sebe. Výzdobu jsem letos nějak nepřeháněla, no po pravdě přišly Velikonoce tak nějak moc rychle, že jsem výzdobu spíše nestihla vytvořit, ale není nad prostou krásu březových větviček.  Z krabice na mne však vykoukli moji vlastnoručně vyrobení keramičtí zajíčci a kvítka, takže alespoň tito shlížejí na kopu obarvených vajíček. A letos žádné cibulové slupky, ale pěkně barevné, vždyť barvila Čiči.art...  

A ještě musím připsat řádek...Koledníci přišli, koledují jako o život a my jsme pěkně vyšupané na celý rok.

pátek 14. dubna 2017

Velký pátek v jižních Čechách

pro mne znamená... klidnou hladinu rybníků a mír v duši
pro mne znamená... otvírání potůčku a promáčené boty
pro mne znamená... spatřit jemnou krásu sasanky hajní
pro mne znamená...spatřit jemnou krásu šťavele kyselého a zapomenuté píchavky obecné
pro mne znamená...dotknout se zářícího blatouchu bahenního a chvíli postát tam, kde se zastavil čas
pro mne znamená... pobýt tam, kde jsem doma.

úterý 11. dubna 2017

sobota 8. dubna 2017

Dnes, před 20.lety ve 13.37 hodin

se narodil TEN, o němž nesmím psát...a škoda, že nemohu publikovat foto, ale slib je slib... tak alespoň několik postřehů...
- 20 let je pro někoho jakoby nic, pro někoho je to celý život... 
- za těch 20 let jsme se spolu 4x stěhovali...
- během 20.ti let byl TEN o... 17,5 let studentem, žákem a návštěvníkem školy mateřské, já mimochodem prostudovala  8 let dálkového studia vysokoškolského...
- během 20.ti let procestoval celou Evropu...
- před několik lety byl na třetím místě v mladších žácích v ČR v šermu  (kord) a potom se na šerm po x letech vykašlal a začal denně posilovat...
a tak mu přeji štěstí, lásku, zdraví a ještě alespoň 3x 20 let... s láskou máma