čtvrtek 25. května 2017

Rododendrony a japonské azalky

Než jsem se stačila rozkoukat, tak na naší zahradě vykvetly rododendrony a japonské azalky. Z historie rododendronů vím, že byly darované "z lásky" mé zahradní předchůdkyni. Když tyto tři keře vykvetou, jsou opravdu krásné. Po odkvětu však již tolik krásné nejsou. Poctivě se snažím jemně vylamovat odkvetlé květy, tak aby nedošlo k porušení lůžka, ale stejně dnes vím, že se jim bez jejich "lásky" příliš nedaří a jaksi živoří. Nemám to srdce je vykopat a přesadit. Je to vlastně jediný hmatatelně estetický zahradnický počin původní majitelky, který jsem podědila.



Tento červený rododendron jsem si zakoupila před více než deseti lety a jednou jsem jej přesazovala ze staré zahrádky do mé nynější. To přesazení červený rododendron těžko snáší. Stále se z toho neumí vzpamatovat. Jeho zvláštní reakcí je to, že poprvé částečně vykvete na začátku března a po druhé zbytek květů vykvete na přelomu května a června.


Tři rododendrony darované z lásky...


Na posledních dvou snímcích jsou azalky. Jsou krásné a obsypané drobnými květy, ale třeba bílá, kterou jsem raději ani nefotila, jakoby usychá a skomírá. Tak ani nevím, jestli se nad tou krásou ostrých barev mám radovat, anebo spíše přemýšlet o pomíjivosti "krásy" těchto keřů.


Mohlo by Vás také zajímat:

pondělí 22. května 2017

Výlety do Polabí

a jak jinak než na kole? A jak jinak, než z Poděbrad do Nymburka a zpět, a dále k soutoku Cidliny a Labe a zpět do Poděbrad. A samozřejmě s písní na rtech... Jak šlápnu do pedálů, tak prostě slyším dvoučtvrteční takt a do uší se mi dere a na rtech zní tato píseň... Holky z Polabí.
 

Sice naše průměrná rychlost byla silně pod 20km/h..., sice nás bolí silně sedací svaly, sice jsem nic neuskutečnila z plánů týkajících se zahrádky, přesazení sazeniček ze skleníku ven a zasetí posledních semen, sice jsem si spálila nos a dceři se na nose vyrojily pihy...těch skoro 30 km stálo za to!
Jako odměnou mi byl pohled na kačeří úpravu fráčků před tím, než se začali dvořit jediné kachně na obzoru, a to v příjemné hospůdce, zaměřené na projíždějící kolaře, kde jsem popíjela deci růžového a vnímala blýskající se vlnky na potkávajících se řekách, kde ani davy stejně chtivých kolařů, nemohly narušit tento vzácný, takřka meditativní okamžik.



neděle 14. května 2017

Čas bohyšek...(zelená barva v zahradě)

 Již tak druhý třetí týden jsou venku. Jejich jedinečně krásné zelené listy si razí cestu za světlem, jejich trsy mohutní. Bohyšky jsou poměrně nenáročné trvalky mající rády stín či polostín. Sluneční žár jim může v létě spálit listy. Nemají nijak velké nároky na pěstování, samozřejmě občasné přihnojení ke kořenům přivítají. Vzrostlé bohyšky jsou krásné i jako solitéry, dají se pěstovat v nádobách, pod stromy, mohou vyplnit prázdná místa na zahradě, v záhonech. Jak se zdá, jejich obliba neustále roste. Je to také díky tomu, že se poměrně snadno množí. Trs ostrým nástrojem (rýčem) prostě rozdělíme, opatrně část trsu vyjmeme a zasadíme jej na nové místo, vydatně zalijeme. Rok, kdy takto bohyšku vysadíme nemusí být až tak krásná, ale na podzim se její listy zbarví do zlatova a další rok na jaře vyrazí listy, které se rozvinou do nebývalé krásy. Jsou to trvalky, které kvetou modrými, bílými či fialovými květy. Tyto po odkvětu doporučuji ostříhat.  Mám asi sedm druhů těchto krásek.










Mohlo by Vás také zajímat:

Červená barva v zahradě

sobota 13. května 2017

Večerní Olomouc aneb ve stínu katedrál












aneb dámská jízda. Pokud mám možnost, naplánuji si vždy návštěvu nějakého zajímavého místa tak, abych se alespoň na chvíli měla možnost sdílet, vnímat a pociťovat toto místo na vlastní kůži a s místními obyvateli co nejintenzivněji, a tak se obohacuji o nové pocity, zážitky a vzpomínky. Myslím, že bych byla ideální a zcela bezkonfliktní přistěhovalec... Tentokrát jsme byly s dcerou na "skok" v Olomouci.  Vybaveny mapou a mnou nastudovanými informacemi z internetu, kde se nacházejí olomoucké pamětihodnosti a k čemu se váží a co znamenají, jsme prošly během několika hodin střed města Olomouce.
Olomouc je bezesporu nesmírně zajímavé a charizmatické město. Bohužel, jakoby by bylo z každého místa znát, že by potřebovalo značné finanční prostředky na obnovu nádherných měšťanských domů či povrchu ulic. Je to město plné studentů, kteří chtějí a potřebují se družit, což je pochopitelné, ale bohužel místo cenově přívětivých hospůdek, je zde velké množství zbytečných heren.
Co je však nádherné, jsou olomoucké kašny, které jsou krásně nasvícené a plné čisté vody. O místních chrámech psát nebudu, bylo by to diletantské, ale jeden jediný postřeh mám...stály jsme před katedrálou sv. Václava dlouhou dobu s dcerou sami a unešeně jsme hleděly do výšky na gotickou nádheru a tiše obdivovaly  um stavitelů. Výšiny byly impozantní a jedinečné. 
Další den jsme pobyly v Regionálním centru a musím napsat, že jsme se zde cítily velmi dobře...příjemné prostředí, kavárna, vše čisté, prosklené, optimistické. Z Prahy  do Olomouce a zpět jsme tentokrát cestovaly vlakem Leoexpresem a mohu tento způsob jenom  doporučit. Cesta nám uběhla  neuvěřitelně rychle a v čistém prostředí.
Mohlo by Vás také zajímat: