pátek 30. prosince 2016

O plánování zahrady


Před několika lety jsem přemýšlela, jak bude jednou moje zahrada měla vypadat, co od ní očekávám já, co ostatní členové rodiny a proč? Musela jsem si uvědomit limity - velikost pozemku, jeho rozčlenění, a také potřeby rodiny na volný prostor určený pro sportovní aktivity, pobíhání zvěře a čas, který chci zahradě věnovat. Původně z minimalistického projektu jasně směřujícímu ke stylu japonských zahrad, kdy ústředním prvkem zahrady mělo jezírko, nad nímž se měla klenout dřevěná lávka v červené barvě,  s volbou rostlin korespondujících s typem této zahrady, nakonec sešlo...

Bohužel tuto jednotu jsem nemohla dodržet z pochopitelných důvodů. Náš domek je domkem řadovým a vypadá jako perníková chaloupka, ke které by se jednotvárný typ japonské zahrady nehodil. Z původně mnou naplánované bezúdržbové zahrady, se stala zahrada venkovského typu, a to díky použité výsadbě rostlin, a tato zahrada vyžaduje údržbu takřka denní. Minimálně, co se zálivky v letních měsících týče. Je tvořena záhony po celém obvodu zahrady, dále zeleninovou zahrádkou, ve které dnes stojí nevytápěný skleník a předzahrádkou. V době zájmu o domek jsme vůbec netušili, že v jednom rohu zahrady stojí sloup elektrického vedení, a ačkoliv původní majitelka nám navykládala story o plánovaném odstranění sloupu a zavedení drátů do země na pozemek, který je snad proto ponechán volný za širokou částí zahrady v šíři 4m, nikdy k tomu nedošlo... Sloup nám vadí a po pravdě je ohyzdný. Za roky co v našem domku bydlíme, jsem si na něj již trochu zvykla. Nebo mu nevěnuji takovou pozornost, ale na návštěvnících vidím, jak se šklebí. No, učím se i s touto překážkou pracovat. Nemohu zde vysadit vysoký strom, který by se do místa hodil, protože jsou stanovena bezpečnostní kritéria. Aktuálně je u něho vysazena třetím rokem vinná réva. Dále jsem se musela vypořádat s požadavky ostatních členů rodiny na prázdný prostor, tedy travnatou část, které jednoznačně omezily moje zahradnické plány. Na trávníku musí být dostatečný prostor pro sportovní aktivity – badminton, kroket, házení míčem, kopání míčem, musí se sem vejít bazén, musí zde být prostor pro gymnastická cvičení, dále prostor na sušení prádla, a dostatečně velký plac pro běžecké sportovní aktivity psů. Hrabání a tunelování štol jsem jim však jednoznačně zakázala. Velmi mne limituje nepřítomnost užitkové vody, není zde studna, voda se čerpá z vodovodního řadu, což není levné. Zahrada je velmi slunečná, je orientována na jihovýchod a jihozápad a nachází se v nížině a často se v ní prohání vítr. Má tvar písmene L.







Jsem vlastníkem mnoha knih věnovaných zahradě, mám za roky shromážděné docela slušné množství časopisů a neustále se vzdělávám, prostě čtu a snažím se využít dobré rady a aplikovat dobré nápady. V neposlední řadě jsem v kontaktu se zkušenými zahradníky a snažím se od nich čerpat zkušenosti, stále hledám na internetu a též se mi velmi líbí zahraniční články a v neposlední řadě fotografie.


Jezírko po vybudování a osázení - první jaro


Jezírko jaro 2016 - tři roky po jeho vzniku







V tzv. horní části jezírka je skalka
Jarní cibuloviny









pondělí 26. prosince 2016

Šťastné Vánoce


A byl tu…byl u nás… Tolik vytoužený a očekávaný Ježíšek. Otevřeným oknem přinesl dárky a úsměvy. A nové kolo, co nebylo vůbec v dopise a Kena co dokáže udělat most a stoj na rukou! Neuvěřitelné. No a taky Barbie domeček, který Ježíšek nestihl postavit a protože šetřil, tak koupil čínskou verzi, která se mu při letu rozpadla. Vydechla jsem v 11 večer. Tak to je přesně ta chvíle, kterou miluji, všichni spokojení, najedení a napojení. To je ten moment, kdy se moje myšlenky ubírají k mým milým lidem a k milým lidem, kteří už nejsou mezi námi. Psi byli na Štědrý večer ozdobeni červenou mašlí a kočky zase polehávaly pod stromkem, protože mají rády lesní vůni.








pátek 23. prosince 2016

Tak, jak to bude mami letos s tím Ježíškem?



Tato otázka s velkým „O“ zazněla již na počátku října. Nemilosrdně. A opět! Je to tady… Rychle jsem začala přemýšlet, jak odpovědět, neboť odpověď se čekala. Kdybych neřekla něco smysluplného a v uznávaném časovém limitu, tak by hned bylo pojato podezření, že prostě NĚCO NENÍ V POŘÁDKU. Zvolila jsem vyhýbací taktiku a řekla jsem, že by bylo dobré napsat Ježíškovi dopis.
No jo, ALE…Ježíšek mi stejně nepřinese to, co mu napíšu (vloni se ještě malovalo) … chvíli bylo ticho, ale cítila jsem vyzývavý pohled zabodnutý do svých zad a možná jsem cítila i kudlu lehce se bořící do oblasti ledvin… Jak to (má blbá odpověď)? No, vloni mi skoro nic nepřinesl!!! To samozřejmě nebyla pravda! Pod stromkem bylo něco z malovaného dopisu a samozřejmě několik interaktivních hraček a také pár blbin a moje peněženka by mohla vyprávět…a vůbec! A vůbec! Mami, jak je to s tím Ježíškem? Přece, Natálka povídala, že Ježíšek není, že dárky pod stromek dávají rodiče, a proč má teda psát dopis??? A jak to jako Ježíšek všechno stíhá, jako podělit všechny děti na světě, a jak vypadá, proč jsi říkala, že je to malé dítě, to by přece ty dárky neunesl, jaký má šatičky, proč jsem ho nikdy neviděla a ty jsi ho jako viděla nebo co…, že víš jak vypadá, proč musím chodit s tatínkem ven z domu, aby se Ježíšek nevyplašil a ty mami, zatím zůstáváš doma, a co tam jako děláš, to na něj číháš, nebo co?? Oddechla jsem si, tak Natálčina pragmatická teorie byla zažehnána, existence Ježíška nebyla dosud zcela zpochybněna. Oznamovacím tónem sděluji jasně a suše, že Ježíšek by samozřejmě nestihl obdarovat všechny děti na světe, proto má několik pomocníků, a to Dědu Mráze, Santu Clause. Ježíšek obdarovává hlavně děti. Není nic proti tomu, když si dáreček dají mezi sebou i dospělí, kteří jej vloží před příchode, Ježíška pod stromeček. Tímto jsem vysvětlila to, proč já zůstávám doma a nechodím Ježíška vyhlížet na pole. Ježíšek je v jádru rozumný, a tak naděluji dětem dárky, které jim udělají radost a zásadně si z dopisu vybírá pouze některé, aby se dárky dostaly na všechny děti a samozřejmě, nadělí hodnému dítěti dárky jiného charakteru než jenom hračky, tak aby např. děti měli dostatek spodního prádla po celý rok či knihu s obrázky, aby se mohly náležitě vzdělávat a procvičovat v četbě a nejenom hrát přihlouplé hry na mobilech… Ježíšek je moudrý. A jak vypadá? Představy o Ježíškovi jsou různé, někdo si myslí, že vypadá jako malé dítě, někdo si jej představuje jako vysokého muže s vousem, oděného do bílého nebo červeného šatu…A záleží na každém z nás, jak si bude Ježíška představovat, uzavřela jsem tento monolog.
Bylo ticho, ale ne moc dlouho… No tak dobře, napíšu Ježíškovi dopis a přesvědčím se jestli existuje tak, že když mi přinese všechny dárky, ale opravdu všechny dárky, které si do dopisu napíšu, tak existuje, jo a ven letos rozhodně nejdu! Chci ho vidět na vlastní oči! Disputace na téma Ježíšek se následně odehrávala v obdobných změnách ob den, až do chvíle, když jsem již nevydržela a řekla jsem, že pokud ještě jednou načne téma A co ten Ježíšek, že se Ježíšek bude cítit pohaněn a zneuctěn tak, že s největší pravděpodobností nedorazí on ani ty dárky. Ale chápu osmiletou duši, že je zviklaná. Jednou to poznání stejně musí přijít, ale proč tak brzo? Celá rodina má zakázáno přepínat na televizní stanice nikoliv veřejnoprávní, kde přece jenom je reklam o poznání méně, v autě mám naladěnou stanici pro puberťáky, kde je reklam také pomálu, neboť je zaměřena na jinou cílovou skupinu... A tvářím se, ne já vlastně věřím, že Ježíšek je a moc se na něj těším! A protože vím, co v dopise, který Ježíšek našemu hodnému dítěti odnesl již druhý den po jeho instalaci do ptačí budky, se snažím splnit bezezbytku přání, tak aby byla jeho existence zcela pro letošní Vánoce potvrzena.





 

úterý 20. prosince 2016

Pes sedmého dne


Hebrejská bible začíná popisem stvoření světa. Bůh svět stvořil za šest dní a sedmého dne odpočíval. Tedy, sedmého dne dokončil nebesa i zemi se vším všudy, tento den požehnal a odebral se na odpočinek. Jsem vyznavačem sedmého dne, ačkoliv nejsem tak striktní jako jiní věřící a radostně se chápu všech domácích a venkovních prací, a co se týče obyčejné údržby rodiny, právě nedělní čas mi dává prostor vše stihnout tak, aby k nám mohla občas zavítat nějaká ta návštěva... Ale medituji a to nejraději v přírodě či na zahrádce s motyčkou v ruce.

Při příchodu Psa sedmého dne do naší rodiny, jsem se vší mystickou pokorou pochopila, co vlastně Stvořitel sedmého dne ještě učinil, ačkoliv ve slovutných spisech a Exodu o tom není jediná zmínka. A to z pochopitelných důvodů…

Když Bůh hleděl na své dílo, neuvěřitelného kosmického, přírodního, kulturního a následně i sociálního rozsahu, pohodlně usazen v nebeských výšinách, prospán a občerstven, nechal volně běžet svoji mysl... Vše důležité již bylo zhmotněno, stálo, bylo a žilo. Ale přece jenom, jakoby tomu něco malého chybělo. I začal přemýšlet, čím by ten svůj Svět ještě potěšil. Přemýšlel o jakési závěrečné tečce, třešince na vrcholu sladkého dortu, o něčem, co by mohlo být neskutečně malé, leč v jádru silné, co by mělo svůj osobitý šarm, ba co víc, i svůj názor! A tak jak přemýšlel a přemýšlel a vymýšlel, ne že by zrovna dvakrát tvořil, tak to ne, až se najednou na Zemi objevil psík. Psík malý tak, že jej klidně zašlápnete, protože není vidět, se srdcem tak chrabrým, že Vám jeho statečnost bere dech.

Pes sedmého dne je ČIVAVA. 


Za použití populární fráze či sousloví veni, vidi vici (lat.), v překladu přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem, se Pes sedmého dne jednoho mrazivého jarního dne 30. března 2016 u nás objevil. Přesněji, byl přivezen vytopeným vozidlem a notně zaplacen. A dostal jméno, a to jeho jméno byla Lesinka. Vážil 400g. A byl náš, přesněji my jeho!


C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_1811.JPG





C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_2202.jpg



C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_1884.JPG



C:\Users\dg272586\Desktop\Můj rok 2016 v mé zahrádce\IMG_2361.JPG






C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_2143.jpg



A čivava rostla, tedy jestli se dá u čivav o nějakém růstu hovořit. Narostly jí chlupy na uších, zmohutněl jí praporkovitý ocas a krásně se vybarvila do zlatova nebo spíše do bílé kávy. Čivava byla všude, hlavně pod nohama. Čivava byla nečistotná a byla strašně milá. Po počátečních třenicích usoudila, že zaujme nikoliv výsadní postavení, ale pěkné druhé místo v naší smečce, prostě že bude hrát navenek tak zvaného druhého psa, ale jenom do chvíle, než pronikne do lůžka kohokoliv, kdy si vyhrazuje krční nebo podpažní část těla a zde dokáže prospat celou noc. Zde je vítěz!
C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_2238.jpg



C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_2966.jpg
C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_3330.JPG
C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_3331.JPG

Lesinka má právě 10 měsíců a váží 2,5 kg. Je velmi čistotná, naučila se na povel sedět, prosit, tančit. Přivlastnila si veškeré psí hračky, hračky kočičí a hračky dětské, povalující se tam kde nemají, stále je velký sběratel přírodnin a amatérský zahradník a je bezkonkurenčně "milej pes". Je sangvinik a je stále dobře naladěná. Je vítací typ, dobrý strávník a neuvěřitelný sportovec.
C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_2335.jpg

C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_3273.JPG
Veškeré fotografie jsou majetkem čivavy Lesinky!

pátek 2. prosince 2016

Šílená



Šílená, tak si někdy připadám. Tak třeba včera… Spím si takhle svých 6 hodin denně, poté ve 4.45 zazní melodicky lahodný, leč neúprosný budíček, v tom momentě jsem v cuku letu olíznuta psy, kteří se celou noc povalují vedle mne či na mne. A teď, rychle  vyvenčit psy, musím s nimi ven, ačkoliv je venku vítr a prší, větší pejsek musí být na vodítku, protože když není, tak strašně moc štěká a budí sousedy. Potom, nakrmit kočky, nakrmit psy, připravit do aktovky již z večera nachystanou svačinu, nalíčit se, rychlá návštěva koupelny, kdy veškeré věci mám již připravené z večera, to vše musím zvládnout  za naprostého ticha, abych nevzbudila další nocležníky. V 5.30 vyrážím do práce, poté doprava do práce, auto, metro, chůze a je 6.30 hodin. Dále pracuji hromadu hodin - přemýšlím, vymýšlím, komunikuji a kontroluji a piji kávu a čaj, čaj, čaj, a potom co nejrychleji se dostat zpět do obce, naložit dceru do auta, odvézt jí v šibeničním čase na taneční hodiny, rychle nakoupit, rychle skočit na keramiku, rychle dceru vyzvednout, vynosit nákup, strčit maso do trouby, vyvenčit psy, zvládnout úkoly s dítětem… Stvořit přílohu, začít vařit jídlo na druhý den, neboť syn nemá možnost, jak on tvrdí, se na VŠ najíst, tak si nosí krabičku s sebou s obědem, pomazlit psy, pomazlit dceru, nakrmit psy, nakrmit kočky, nakrmit rodinu, nachystat oblečení, vyprat oblečení, pověsit oblečení, zběžný úklid, zejména vysátí, doplnění vypotřebovaných toaletních ruliček na toaletách, večerní povídání s dítětem,  rychlá komunikace s manželem, okolo 22.00 hodiny pak úklid kuchyňské linky, nádobí, drobky, angličtina…no té jsem moc nedala, ale zítra to napravím a hnedle v metru v 5.53 otvírám učebnici. Poté co vyvenčím  psy, uléhám v 23.00…

S ohledem na roční období, pak vymýšlím, co s volným časem, takže od března do října jsem ve volnu na zahradě nebo prostě venku, se psy, na kole, v lese, na poli,  v zimním období pak tvořím  co se dá a taky jdu ráda do divadla, a čtu knihy, učené  knihy a tak vůbec. Musím stihnout úplně všechno, protože jsem v minulém životě asi nic nestihla, a tak to musím napravit. S obměnami do toho musím rychle stihnout ještě nějaké to cvičení, dále přátele, přátele svých dětí a moji matku. A tak to jde den za dnem a rok za rokem…

Až někdy…se ucho utrhne…dojedu takhle přes taneční studio a koukám vedle sebe, jakože popadnu svoji kabelku a ejhle, tato na sedadle spolujezdce není! Zahartusím dozadu, ať mi podá kabelku a odtud zazní špitnutí…mami tady taky není… no že bych jí dala do kufru... tam taky není! Bože, já jsem jí zapomněla ve škole v šatně. Hlavou mi probleskne KDO za to může! A nejraději bych někoho inzultovala! Ale v zásadě ponechám hlavu chladnou a počítám za kolik minut jsem schopna  ujet přibližně 25 km zpět. Těch 25km zvládnu v neuvěřitelně krátkém čase, asi 12 minut, což při jízdě asi 10 km v pražském provozu je zázrak! Za těch 12 minut se mi prohoní hlavou myšlenky až brutálního charakteru, neboť v mé kabelce je vše o mně, o mé identitě, příslušnosti, zaměstnání, několik telefonů, tablet, učebnice angličtiny poctivě vyplněná s překladem a výslovností, dále peněženka s doklady, kartami peněžního charakteru i věrnostního charakteru, 200 Kč, dále doklady od vozidla, pozvánky k lékaři,  dosud nevyzvednutý recept, deštník, kartáč, oblíbené růžové propisky, spona do vlasů, jablko, semena aksamitníku ze záhonu z Budečské ulice, které měly velmi zajímavou barvu květů, brýle na čtení, které jsem zabavila mé matce, klíče od práce, domova, schránky,  jehelníček se základními barevnými kombinace nití, sada náplastí, kapesníky, několik papírků s poznámkami na jednom z nichž je zaznamenán recept na nejlepší těsto na linecké cukroví, na které jsem se chystala v pátek v podvečer, kdy dcera bude s kamarádkou vytvářet pozvánky na jejich narozeninovou party a bůh ví co ještě… Na dálnici mne pak napadla taková myšlenka, že třeba, když je to vesnická škola, tak tam by možná kabelka mohla  zůstat odložená v šatně bez povšimnutí nějakou chvíli a taky, že jsem dnes v metru obdarovala žebračku pětikorunou, tak že by se na TO nahoře mohlo nahlížet jako na milosrdenství a že to byla jako zkouška před problémem, který mne chvíli poté dostihnul. Zkrátím to. Kabelka ležela se vším,  co do ní patří v šatně a cudně se kryla pod zbylými bundičkami. Myslím, že to by se v Praze v šatně základní školy nestalo. Nechť žije venkov a jeho čistota!  A tak se vracím zpět k názvu tohoto článku a určitě je Vám jasné, proč jsem je užila. Přátelé, krásný advent všem hodným lidem.     

C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3315.jpg
Můj pracovní stůl




C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3265.jpg
Večeže








C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3256.jpg








C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_3309.JPG
I v rpáci

C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Věnce a jarní truhlíky 2014\1385827240824.jpg
Adventní věnec - starší fotka
C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Věnce a jarní truhlíky 2014\1386422766479.jpg
Věnec




středa 16. listopadu 2016

O pečené huse

Husy mám ráda. Jsou krásné a líbí se mi.  Líbí se mi také v jednoduchém dekoru, který je na nádobí, líbí se mi v chovech, i když po pravdě, jak tak uvažuji, mám asi raději kachny… V každém případě nezavrhuji konzumaci ani jednoho ptáka. Husa je velká, má běžně přes 5kg. Hospodyňka si tudíž musí připravit dostatečně velký pekáč a musí počítat s tím, že husa bude „pouštět“ sádlo, které se musí před závěrem upečení husy, odebrat. Svátek Svatého Martina připadá na 11. listopad a  byl a je stále oblíbený. Váží se k němu  různé selské tradice a  pranostiky.  Co se týče spojení sv. Martina a hus, tak údajně se ukryl v husinci v momentu, kdy mu přišli nabídnout biskupský úřad v Tours. Husy jej však svými hlasy prozradily.  Právě proto se jim stínají hlavy!


 
Pokud chcete upéct opravdu dobrou husu, musíte ji péct dlouho. To je základ! Upéct husu dokáže opravdu každý, je to velmi prosté. 

Potřebujete:

husu či husáka, sůl, kmín celý, trochu vody.

Dostatečně velký pekáč, nejlépe s pokličkou, lze však péci i pod alobalem a troubu.

Husa cca po třech hodinách pečení


 
Husu zbavte posledních peroutek a pírek, hodně, opravdu hodně ji prosolte zevnitř i zvnějšku, okmínujte, položte prsy nahoru a zlehka podlijte vodou. Vložte do mírně vyhřáté trouby, stačí vyhřátí na 80 až 90 stupňů. Takto husu ponechte v troubě 8 až 9 hodin. Občas zkontrolujte, zdali je vše v pořádku a husu podlijte výpekem. V poslední 10. hodině již odstraňte pokličku, slijte sádlo z pekáče, na dně ponechte opravdu jen minimum, zvyšte  teplotu na 180 až 190 stupňů a husu dopečte, tak aby kůrčička byla dozlatova vypečená.  Já ji podávám s červeným zelím a s knedlíkem.   Z husy velké skoro 6 kg jsme měli 9 porcí.

Pokud koupíte husu s hlavou, lze z ní uvařit polévku, základem je hlava, krk, kořenová zelenina, před ukončením vhodím do polévky trochu polévkových nudlí, jeden či dva rozmělněné stroužky česneku a nasekanou petrželku.

 
Ačkoliv nebylo letošní svatomartinské, přesto bylo k huse výtečné

 

pátek 11. listopadu 2016

Jak to všechno začalo



Zahradníkem se člověk buď narodí, nebo se jím stane, ať k libosti či nelibosti své, přicházejícími okolnostmi svého života. Zahrádkářem se stává v momentu, kdy si vybuduje svůj první záhon…Je to prosté a samozřejmě nadnesené, ale není proč mít zde přehnané ambice, prostě se aktuálně potřebuji svěřit zasvěceným… Já jsem ten druhý případ. Pamatuji si, že jako pětiletá holčička sázím semena hrachu do malých dírek v zemi, které jsem před tím vytvořila nějakým klacíkem a ručkou rozhazuji semena měsíčku na babiččin měsíčkový záhonek, shrabuji listí, sbírám ořechy, prohlížím dědovy knížky s tehdy již barevnými fotografiemi a popíjím čaj s medem, protože mám stále „chycené průdušky“, a tak jsem umístěna buď k jedné babičce do Čech Východních (zahrada tehdy okolo 2000m) či do Čech Jižních (zahrada 1200m + louky, pole - toto přesněji označováno jako záhumenek). Můj opravdu první záhonek…občas si na něj vzpomenu…měl velikost tak 2m x1m a jako první jsem zde nasela sluncovku kalifornskou, můj tak oblíbený hrášek a dvě sazenice jahodníku. Tak nějak jsem v průběhu dalších několika desítek let porůznu zahradničila, nicméně jsem stále čekala na svoji, opravdu jenom svoji zahradu. A nakonec jsem se dočkala. V roce 2013 jsme zakoupili řadový domek, se zahrádkou velkou jako dlaň, jejíž plocha je přibližně 360m. Právě kvůli takto "pěkně" velkému pozemku byl domek zakoupen! No, je to první dědina za velkoměstem, takže jsem se cítila jako král. Myslím, že lidé z venkova, by toto považovali za nějaký výběh pro drůbež, ale my původně sídlištní lidé, TOTO vnímáme jako OPRAVDU slušný kus pozemku... Jak jsem byla naivní... Škoda že člověk při nákupu nemovitosti s sebou rovnou nenosí motyčku, aby si po prohlídce obydlí kopl prostě do země. Nevím proč jsem si myslela, že ještě než vyrovnám oblečení do skříní a uvařím první jídlo, si hnedle vykopu záhonek a tento rychle osadím... Nešlo to! Plocha kolem domku byla zarostlá plevelem a vysokou, nikoliv reprezentativní trávou, pod tímto pak byly zbytky z výkopů ze stavby domu, rozbité střešní tašky, plechovky od nápojů a rozlámaný pískovec. Návrh zahrady jsem měla pečlivě vytvořený, ale po marných pokusech cokoliv zvelebit, jsem musela přistoupit k radikálnímu řešení. Objednala jsem si firmu, která takřka po celé volné ploše vybagrovala zarostlé ruiny, tyto odvezla, navezla zeminu novou, vytvořila díru pro budoucí jezírko a částečně, malým bagříkem zeminu jakž tak z navezených hald rozprostřela po pozemku. To bylo začátkem srpna 2013. Do konce listopadu jsem podle svého návrhu tak nějak měla zhruba zahradu osázenou a těšila jsem se na první jaro, kdy TO doopravdy nastane...

 




C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Zahrada 2015\20141001_182541.jpg
Katalpa ovaria, nikoliv nana, jak bylo chybně napsáno na květináči, foto rok po výsadbě. Po třech letech dosahuje koruna do výše 4m...


C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Zahrada 2015\20150614_190137.jpg
Jedna z mála růží poděděných po původní majitelce. Dlouho jsem nemohla přijít o jaký druh se jedná, nakonec si myslím, že se jedná o růži Osiris (Kordes)
C:\Users\dg272586\Desktop\Můj rok 2016 v mé zahrádce\IMG_3085.JPG
Jezírko se skalkou, tři roky po jeho vybudování, říjen 2016


 

středa 9. listopadu 2016

Když se vkrádá podzim...

Podzim nastal letos záhy, najednou se zbarvily do zlatova bohyšky, ryby přestaly rejdit na hladině jezírka a i denní teploty nízké... Za poledních paprsků je na zahradě hezky, stačím tak akorát zkrátit růže a sklidit uschlé letničky, ale stejně ne všechny... 



Tato růže s názvem Barkarole (Kordes) ještě dokvétá, ale již je to její poslední sbohem...




Pomalu nám končí venkovní sezóna a přesouváme se již definitivně domů. Sklidili jsme zahradní nábytek, uklidili hadici na zalévání a vypnuli vodu. Provzdušnili jsme trávník a sklízíme z něj spadané listy. Oranžové dýně dekorují porůznu náš příbytek a v noci přes vyřezané tvary, záhadně osvětlují tmavé kouty.



Vybraný příspěvek

Jezírko, nakvétající rododendrony a

konečně zelená tráva!  Pár deštivých dní stačilo, aby se naplnilo vodou jezírko a tráva opět povyrostla. Tak co nám aktuálně kvete? Dok...