neděle 8. ledna 2017

Kam se poděla ta šála??


Jsem zimomřivě krční typ člověka, a tak mám představu, že všichni blízcí, hlavně Ti, kterým jsem pomohla na svět, trpí stejným problémem. A to problémem holého krku. Krku, jenž náležitě nezakryt žadoní o ofuk ledovým větrem,  krku extrémně dlouhého, štíhlého a náchylného k onemocnění všeho druhu.  A tak máme šály, nákrčníky, duté šály a šátky zimního typu a lehčí šátky a šálky letního typu.  (Tedy hlavně já.) Starší členové rodiny bohužel nesdílí mé obavy, a tak tvrdošíjně odolávají všem mým opatřením, která začínají slovy, tak copak sis vzal na krk - řečeno lehce výhružně či naopak velmi mile - vezmi si prosím něco na svůj krček…   I tak nás šály milují. Mají u nás pré, dobře se jim daří po celý rok, jsou mnou opečovávané, vyhledávané a uznávané.
Jenomže…. Když je lásky mnoho, mnoho péče a chvály, začne si  většinou protistrana  takového přístupu znevažovat.  Začalo to zcela nenápadně a přiznávám, nevěnovala jsem tomu náležitou pozornost. Až jednou, v dobách prvních mrazíků, kdy nutnost použití čehosi teplého na krk, byla již zcela nezbytná, nejmladší člověk v té nejnevhodnější chvíli prostě nemohl svoji milou šálu najít! Milou, růžovou, s vyšitou korálkovou baletkou na koncích. Prostě šála nebyla. Nebyla doma, nebyla ve škole, nebyla v autě, nebyla zapomenutá venku či na hřišti, nebyla u kamarádky, nebyla u babičky, nebyla v obchodě, neváleli se po ní psi ani kočky, neodvál jí vítr, prostě šála nebyla. Protože jsem v jádru stoik, prohlásila jsem, tak si vezmi jinou a dále jsem šálu s baletkou neřešila.. A tak místo oblíbené šály, vystřídala její místo šála proužkovaná, sladěná do růžovo vínových, ladně se prolínajících barev. Pěkně se ovinula kolem holého krčku a odvrátila tak zaručeně první chorobu letošního podzimu. Jenomže, ne nadlouho. O dva dny později byl krk zase holý a šála zase nikde.  Nebyla ve škole, nebyla v šatně, nebyla ve třídě, nebyla v tělocvičně, nebyla v jídelně, neovíjela cizí holý krk, nebyla v aktovce, nebyla ve sportovní tašce, nebyla v mé kabelce, kde je jinak úplně VŠECHNO, pro případ první pomoci, nouze či vyhlášení jakéhokoliv druhu poplachu! Rychle jsem si sáhla na krk, zda-li  moje šála je tam kde má být, s povzdechem jsem ji opatrně odvinula a ovinula jí holý mlaďoučký krček. Můj krk zaúpěl, ale slíbila jsem mu okamžitou nápravu, jen co dojedeme domů a půjdeme se psy ven, provedeme výměnu a bude mít své místo, tak jako obvykle. Jenomže, šála v podzimních barvách šustícího listí spadaného na zem, která měla konečně  zaujmout své místo, doma nebyla... Přesněji řečeno, nebyla ve třetí zimní bundě, nebyla ve druhé podzimní bundě, nebyla v žádné bundě ani v rukávu ani v kapuci, nebyla v proutěném koši v předsíni, kde je její velmi oblíbené místo, nebyla v pračce, nebyla ve skříni na chodbě ani v ložnici, nebyla v žádné skříni, nebyla ve skříňce v pokojíčku, nebyla  v odpadkovém koši. Tak TO mi přišlo podezřelé! Tři šály v jednom týdnu? A tak jsem zaútočila, protože představa nevysvětlitelné ztráty mé krásné kašmírové (či-li drahé) šály, neboť výměna nebyla tedy proveditelná, mne znejistěla. Hele, kde je ta šála proboha! Že tys ji ztratila.. a kde jsou ty ostatní šály… Co s nimi prosím Tě děláš? Proč si nedáváš pozor na svoje věci? Poslední otázku jsem si mohla odpustit, neboť nejmladší člen rodiny si zásadně nedává pozor na žádné svoje věci, věci za s sebou zásadně trousí, pohazuje, odhazuje a žije si již dnes bohémský život pouliční umělkyně, maje na paměti TO, že TO matka vždycky nějak uklidí… Bylo ticho, pouze výčitka v modrých očích jasně syčela, že ONA za to nemůže, neboť šály jsou proradné a pranic se jim nelíbí na holém krku, který se pak náležitě nemůže otáčet, protáčet a chladit, neřku-li ofukovat podzimním polabským větrem…
Ještě že se oteplilo, alespoň na pár dní, abych byla schopná dokončit šálu novou.  Pruhovanou. V rámci tvorby jsem jí opakovaně zaklínala, mrchu jednu, dlouhou a ztrácivou, že nemám čas, takto po nocích po práci, narychlo bez invence tvořit, a že by bylo dobré, kdyby alespoň pár dní, jako moje milé hodné šály, vydržela tam kde je její místo určení.  Také jsem jí mezi řádky sdělila, že si dám na ní pozor! Zatím je děvče v pohodě. Kupodivu se nosí celkem ráda ke všem bundám, které také neprotestují. Zvoleným začátečnickým vzorem dochází k jejímu protahování, čímž se dá vázat na několik způsobů. Krk je utemován, leč ústa protestují… A  pak se stal zázrak, po několika týdnech se zčistajasna objevila nejmilejší šála s baletkou. Jen tak, prostě, visela na háčku ve školní družině… Bylo na ní vidět, že si prošla blátivou cestou a baletčino oko bylo bez lesku, ale vrátila se. Třeba se vrátí i ty ostatní, možná poznají, kde je dobré bydlo, přívětivý proutěný košík, ruční praní ve voňavých mydlinkách, v momentu kdy se opravdu nudím a nemám do čeho píchnout….  
C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3199.jpg
C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3200.jpg

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vybraný příspěvek

Sušení a sběr... aneb malý exkurz do zářijové zahrady...

… bylinek léčivých, bylinek do kuchyně, natí a posledních květin... Právě nastala příhodná doba projít zahrádku a sebrat co se dá. Aktu...