sobota 31. března 2018

Velikonoce 2018



Velikonoce jsou dny vpravdě sváteční, ve kterých se mísí pokora a respekt k tradicím a náboženství, s respektem a pokorou k přírodě, která se probouzí ze zimního spánku po dlouhé zimě. Přispívá k tomu i již tři roky sváteční Velký pátek, na který navazují další tři dny, Bílá Sobota, Květná neděle a Velikonoční pondělí, kterým  vrcholí tyto, po sobě jdoucí, čtyři dny volna.  


V mých letošních Velikonocích se mísí asi vše. Chvíli vzhlížím nahoru, chvíli jsem na zahrádce, trochu cestuji, vařím a peču a pomalu se snažím vymyslet co a kam zasadím a jak zdolám zaplevelené záhony. Mám v plánu ostříhat maliník a postříkat broskvoň, meruňku a jabloň proti zhoubným chorobám a parazitům. Z jižních Čech, kde jsem byla na skok v pátek, jsem si přivezla březové větve ze stromů, které vyvrátil na podzim vítr a upletla jsem z nich věnce a využila je na jednoduché dekorace. Vrabčí páreček, stavějící si hnízdo v naší střeše, mne inspiroval k vytažení keramické vrabčí rodinky, kterou tvoří, jak jinak, než že táta, máma a trochu rozčepýřený vrabčí synek. A tak šli vrabčáci pěkně dekorovat jarní truhlík na okenní parapet. 



Ještě se chystám obarvit pár vajíček. Letos budu barvit sama, protože dcera tráví velikonoční svátky u babičky se sestřenicemi, a tak to nebudu přehánět. Dokonce jsem si říkala, že barvit vajíčka ani nebudu, ale potom jsem si zase řekla, že barvím ráda a že bych ani neměla co dát zítřejším koledníkům... Tak hurá zpátky zpět k tradici. Všem přeji krásné sváteční dny a zahrádkářům stále lepší a lepší počasí!



středa 21. března 2018

Dobré ráno, Praho!

Je 6 hodin ráno, jednoho všedního dne minulého týdne. Vjíždím autem do hlavního města po prázdném "okruhu" a samozřejmě, jak jinak,  dodržuji rychlost... Světlo hledá svoji cestu šedivými mraky a vytváří plejádu pastelových barev s narůžovělým podtónem, které dopadá na silnici, domy a mosty, a zároveň se zpět odráží do šedivých mraků. A zároveň mne láká... Tentokrát jedu do práce autem a modlím se, aby těch pár míst, které máme vyhrazené na parkování, zůstalo ještě volných. Nikde žádná kolona, sem tam projede auto, problikne lampa, pejskař venčí psa a mladá žena ve sportovním, běží a běží... 
Vystupuji z vozidla a jdu pár desítek metrů k několika místům, které mají právě teď, v té pro mně jedinečné chvíli, kterou cítím asi jenom já, projíždějící popeláře v to nepočítám, nehmotnou cenu prolínající se do úžasného zážitku.
To velké město mne vítá. Dobře ví, že jsem mu zcela oddaná, ačkoliv jsem nebyla při narození omývaná vodou z Vltavy, ale kdesi daleko mi poprvé šplíchlo na čelo Labe...
I tak, mne za těch tisíc let, co jsem s ním spjatá, zcela pohltilo, a když chce, tak mne pokaždé zasáhne přesně tam, kam chce jenom ono samo, pěkně doprostřed hrudníku, vlevo, k mečové kosti...










čtvrtek 15. března 2018

Krokusy









Na podzim kvetou šafrány, na jaře krokusy. Krokus je jedna z prvních jarních květin,  která nás potěší v době, kdy pominou mrazy či roztaje sníh. Vykvétá z drobných cibulek, které stačí na podzim zasadit do půdy a na přelomu února a března je začít prostě vyhlížet... Krokusy nemají nějaké zvláštní nároky na živiny v půdě. Na podzim vyhloubíme tak 5 cm důlek, to tohoto důlku cibulky zasadíme jako do hnízda, důlek zakryjeme hlínou a na jaře se těšíme z drobných, leč barevně výrazných květinek. Když pomine jejich krása, úzké zelené a tenké listy uvadnou a cibulka se zatáhne. Není zapotřebí vyndávat cibulky ze země, samovolně se dále rozmnoží a opět krásně pokvetou příští jaro. 


úterý 13. března 2018

Týden v obrazech


Pondělí


Dvoubarevná, piškotová, nadýchaná a zároveň lehce dusivá, snídaňová, pondělní, do práce, pečená s láskou... dobrá s mlékem či s kávou, vřele přijatá a do posledního kousku snědená...  


Úterý


Sníh, mokrý sníh, velké bílé vločky, dopravní kalamita, bílá romantika, mokré boty, zasněžené střechy, zasněžené věže, náledí, námraza... Vyšehrad kdesi v dálce za řekou,  Vltava, mlha...

Středa


Zátiší se sušenými květinami, barevné limonky, hluboké odpoledne, doma, džbánek vyrobený Lenkou Hložkovou... venku mokro, po sněhu ani památky, klid  a teplý čaj se zázvorem...

Čtvrtek


Inaugurace prezidenta Zemana, letmý pohled na jednu kliku, lev, který se směje, šikovný kovář, řemeslo, dodržování slibů, fotka, pět let, slunce a 11 stupňů...

Pátek



Pohled, který překvapí, pohled který nečekám, zeleně není nikdy dost, v samotném centru Prahy, břečťan, volno, které se blíží...okno, škoda, že se nemohu z tohoto okna podívat dolů, klášter...

Sobota


Dobré ráno, kos, zpěvák, sem tam dešťová kapka... nezapomněl a vrátil se, jako již čtvrté jaro... posel, melodie, tóny, zkouším tu melodii zapískat, ta ta ta ta, ta dy ta dy da... jaro, že by?

Neděle


Jaro, sněženky, včely, jehnědy, potok, voda, bahno, mokro, opět mokré boty, jižní Čechy, výlet, rodina...

Tento "Týden v obrazech" souvisí s Dášou a její výzvou na jejím krásném fotografickém a fotogenickém blogu...

neděle 11. března 2018

Pavlova, křestním jménem Anna Pavlovna

foto zdroj internet

Když jsem byla malá, tak jsme se školou navštěvovali Dům sovětské vědy a kultury v Rytířské ulici v Praze 1. Naše škola stála hned vedle Právnické fakulty UK, takže jsme se hromadně sbalili a houfně, všech osm tříd školy, jsme prošli Pařížskou ulicí přes Staroměstské náměstí,  Železnou ulicí, a hned na rohu, naproti Tylovu divadlu, dnes Stavovskému, v bílé budově, bylo toto sovětské centrum. Byla zde také prodejna s krásnou lidovou keramikou a šperky z jantaru.  Zde jsem viděla poprvé  nekonečný seriál Jen počkej zajíci... a také nádherné dokumenty o ruském baletu. A z té barevné nádhery jsem měla skoro úplně vymytý mozek. Snila jsem o tom, že budu studovat v Leningradu, dnes Petrohradu...

Petrohrad...foto zdroj internet

Dnes sním o tom, že našetřím soustu peněz a pojedu do Petrohradu jako turista obdivovat krásu paláců a nekonečných jantarových sbírek uvnitř, mosty, sochy a něvské kanály, a dost možná, že také navštívím Mariinské divadlo a shlédnu zde nějaký klasický či romantický balet.
A iluze, ty již dávno nemám! Naštěstí!

Výsledek obrázku pro anna pavlova
foto zdroj internet
Zde jsem také  v dokumentárním filmu viděla poprvé tančit Annu. Jednalo se o lehce zrychlený černobílý snímek, kdy tanečnice v bílé pokleslé balerině, na špičkách, s typickou labutí čelenkou na hlavě, tančí variaci umírající labutě. Dlouho jsme si myslela, že ta variace je z Labutího jezera, ale není to pravda. Patří do díla francouzského skladatele s názvem Karneval zvířat.

foto zdroj internet
V roce 1983 byl natočen film o této tanečnici a o souboru, ve kterém tehdy účinkovala a s kterým také navštívila Austrálii, kde jí místní kuchař, na její počest, vytvořil sněhobílý nadýchaný dort se šlehačkou a ovocem. Dokonce si myslím, že si na tu scénu dodnes pamatuji. Anna sedí s přáteli u stolečku na terase, je teplo, má na hlavě typický klobouček a bílé charlestonové šaty a zároveň, ve výjimečně šťastné a pohodové chvíli, je jí servírován tento dort. Je však dost možné, že jsem si to úplně všechno vymyslela a tato scéna ve filmu chybí. Každopádně, odtud dort Pavlova. Někde jsem četla, že dokonce původ tohoto dortu je připisován sousednímu Novému Zélandu, ale vem to asi čert. Pavlova se v tisícerých obměnách peče, zdobí a mlsá po celém světě. Buď může být pusinkově uhlazená, nebo krásně strukturálně navrstvená a ovoci se meze nekladou. Krásně se na ní vyjímají jahody a borůvky.

Proč tolik slov o Pavlové? Zbyly mi bílky. Byly čtyři. Tyto jsem ušlehala, přidala špetku soli, kávovou lžičku bílého vína a škrobu a 250g cukru krupice, který jsem postupně po částech zašlehávala do sněhu. Na pečící papír jsem si nakreslila dva kruhy o průměru cca 20cm. Na kruhy jsem nanesla cca ve 2,5cm vrstvě lžící sněhovou hmotu. Tuto jsem pekla pár minut na 130st., poté jsem teplotu snížila a další dvě hodiny dopékala na 80st.
Kruhy jsem nechala vychladit, zatím jsem ušlehala šlehačku a připravila ovoce. Na první kruh jsem nakrájela tenké plátky banánu a pokryla částí šlehačky, na to dala druhý kruh, opět šlehačku a ovoce (půlky hroznového vína, kanadské borůvky a plátky banánu), které jsem zrovna měla doma... Pravdou je to, že pokud měla Anna Pavlovna Pavlova takový taneční úspěch jako tento dort dnes u nás, tak smekám.


A protože bílkové hmoty zbylo o trochu víc, upekla jsem ještě čtyři menší terčíky...takové jednohubky... takže ještě jedna mini Pavlova...



Tak, a teď jedna obrazová vzpomínka na srpen 2017. Jedna taková malá labuť tančí Pavlovu...stejná choreografie, hudba, výraz...prostě Pavlove není nikdy dost!













sobota 10. března 2018

Jako na houpačce...

tak takové bylo počasí tohoto týdne... Poměrně vysoké teplotní rozdíly tohoto týdne mi připravily horké chvilky a několik telefonátů dcery do práce, právě když jsem začínala poradu a neměla čas, co že si má vzít na sebe a jestli to myslím s připravenými kusy oblečení opravdu vážně!? Buď jí bylo příliš horko, anebo jí byla zima, řešily jsme mokré boty a  ponožky, protože jsem fakt již sníh v úterý nečekala. Jednou se mi vrátila ze školy úplně promočená, protože byla s družinou venku na koulovačce, ale sníh byl opravdu mokrý... Děti ještě do příchodu rodičů v družině roztály a nepřevlečené čekaly takto několik hodin, až si pro ně rodiče přijdou. Navíc, všichni všude smrkají a pokašlávají... Někdy jaro, někdy zima, a pak si matko vyber!











Kdo však vůbec teplotní změny neřeší, je stále zelený břečťan. Nejenom, že je fotogenický, ale je i plně mrazuvzdorný a s příchodem větší nálože slunečních paprsků ožívá z letargie a více se vybarvuje do zelena. Že by opravdu toto zelenání předznamenalo příchod jara?

neděle 4. března 2018

Když peče Tereza II

Opět jednoduchý, a tudíž geniální nedělní recept na listovo- jablkové rohlíčky. Potřebujete pouze:
listové těsto
1 velké jablko, omyté, oloupané a rozkrojené na osminy
třtinový cukr
mletou skořici
žloutek na potření
moučkový cukr na závěrečný posyp











Vybraný příspěvek

Jezírko, nakvétající rododendrony a

konečně zelená tráva!  Pár deštivých dní stačilo, aby se naplnilo vodou jezírko a tráva opět povyrostla. Tak co nám aktuálně kvete? Dok...