sobota 21. ledna 2017

O splínu


Splín mám, když mi někdo, s kým spolupracuji několik let, podrazí nohy, když musím akceptovat neschopnost a špatná rozhodnutí, když se proti tomu ozvu a není to slyšet, když mi někdo lže přímo do tváře, když jsem bezmocná proti aroganci, zaslepenosti...

Splín se projevuje tak, že mne bolí duše, srdce, celý člověk, stáhne se mi hrdlo, i když bych chtěla řvát, z hlavy se mi vykutálí dobré myšlenky… Jenom při počínajícím velkém splínu, se mi koulí po tvářích slzy, musím je nechat…až se všechny dokoulí a slzy vyschnou, zažiji pocit nicoty…Při menším splínu, zatínám zuby a vztekám se...a myslím na to, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě...snad...je to pocit beznaděje, prázdnoty...Ocitám se v útlumu, nemám úsměv a cítím prázdná a zraněná... 

Splín musím vyléčit ve velmi krátkém čase..., a tak se musím déle a dobře vyspat a nemít žádné sny, musím vše v sobě vymazat a začít znova, musím sníst hovězí biftek, musím jít na procházku, musím si stanovit tvořivé cíle, udělat si radost nějakou maličkostí… Pomáhá mi světle modrá a světle zelená barva. Pomáhá mi moje rodina, pomáhá mi být chvíli sama, sama...

Naštěstí mám splín tak jednou, dvakrát do roka, i tak to stačí…Ten pocit trvá den dva a naštěstí se vytratí, naštěstí...

A taky mi pomůže tahle píseň...

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vybraný příspěvek

První plody...

Je polovina května. Konečně zapršelo a já jsem se prošla po zahrádce, která se deštěm posledních dní občerstvila, jestli objevím "něco...