středa 15. února 2017

Tající les

má svůj neobyčejný půvab. Jako bychom dnes na vlastní kůži zažili střídání ročních dob, ústup zimy a zatím nesměle se hlásící jaro.


Jaro, kterému dnes vydatně pomáhaly sluneční paprsky pomalu rozpouštět sněhovou a ledovou vrstvu.


A pak nám to přece jenom nedalo, a postavili jsme posledního sněhuláka Skřítka

a potkali lišku...

a rozloučili se zimou...



Žádné komentáře:

Okomentovat

Vybraný příspěvek

První plody...

Je polovina května. Konečně zapršelo a já jsem se prošla po zahrádce, která se deštěm posledních dní občerstvila, jestli objevím "něco...