Acer palmatum...

javory, které vyžadují minimální péči.
Druhů, těchto pomalu rostoucích stromů, je mnoho. Vzhledem k tomu, že nejsem vystudovaný botanik, nebudu zde psát o těchto javorech víc,  bylo by to neodborné a bez náležité úcty, kterou jim chovám od prvního spatření v lázních Bad Ischl v roce 1999.  Jsem však jimi zaujatá, každý z nich je jedinečný, stále jich mám málo a toužím vždy po dalších.

Jejich listy, barvy způsob rozvětvení je jedinečný. Do jejich růstu zasahuji minimálně, pouze občas lehce zastřihnu pro mne vyčnívající větvičku. Acer palmatum rostou pomalu, u mne jim vyhovuje slunečné stanoviště, jsou zajímavé i v "okopírované" kompozici v květináči (pinterest).



Jsou jedinečné ve všech ročních dobách, barva jejich listů se mění, někdy vyzrává, někdy překvapuje. Použití těchto "zakrslých" čili méně rostoucích stromů se u mne snoubí s počátečním úmyslem vybudovat svoji zahradu meditativní, odpočinkovou, nenáročnou, ve které čistě barvená symbolika zaujme jakési pozadí pro odpočinek naší duše.... Ha, ha....jsme v satelitu, na zahradě máme handicap v podobě sloupu vedení elektrické energie (již jsem o něm psala, ale snad někdy, až se osmělím více), za plotem slyším neustále zvuky z ulice, děti, psi, i auta, takže se oáza klidu mnou vysněná, záhy vymizela, a v tomto životě pravděpodobně do nenávratna....
...jen ty javůrky zůstávají...


Mohlo by Vás také zajímat...

Komentáře

  1. Dianko, na zahradě žádný nemám, ale po zhlédnutí těchto fotek to budu muset napravit. Moc se mi líbí ten u jezírka.
    Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Dášo, tak to máš pravdu, ten u jezírka je opravdu krásný, hlavně červenou barvou listů. Jsou krásné všechny, mohu jen doporučit. Krásný večer

    OdpovědětVymazat
  3. K červenému Aceru jsem přišla úplnou náhodou, kdy mi předloni na konci léta padl do oka v jednom zahradnictví. Je velice dekorativní a mám z něj velkou radost. U Tebe Diano, se krásně tyto javory vyjímají v okolí z kamenů a u jezírka.
    Zahradu mám v zahrádkářské kolonii, takže i já často slyším zvuk sekaček na trávu, štěkot psů, křik dětí. Naučila jsem se tyto zvuky vytěsnit, často v zahradě za provozu sekaček klidně usnu:-).
    Přece si nenecháme radost z toho našeho kousku země vzít...:-)
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
  4. Henrieto, dobrý večer, máš pravdu, že si radost vzít nenecháme, já jsem za tu svoji píď zemičky neskonale vděčná. Zahrádkář se prostě musí nad nepohodlí a nervy drásající zvuky povznést a nabýt "cíťa".

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky