středa 31. května 2017

Jsme jedné krve, ty i já....

miluju tuto větu.... jsme jedné krve ty i já.... z muzikálu Mauglí. Je to vlastně neustále se opakující refrén a slogan tohoto díla.  Pražskou verzi jsem neviděla, ale mám v paměti verzi brněnskou a zpěv vlků, dítěte a jiné zvěře, mi zní v uších dodnes. Škoda jen, že lidé dnes jsou horší než zvěř. Příroda má sice tvrdé zákony, ale v zásadě je její řád vyvážený.  Cítím s obětmi z Manchesteru a s jejich pozůstalými. Není co dodat, snad jen to, že více než týden po útoku se stejně jako mámy a tátové a blízcí a děti ptám, co bude dál?

...reakce na dnešní otázky týkající se teroristického útoku, které vznesla moje osmiletá dcera...
Co Ti mám říct? To, že lidé se jdou pokojně bavit a domů již nedojdou...že v řadě lidí existuje zcela nevysvětlitelný hněv pudící je k strašným činům....že budu mít strach, až někam půjdeš...že si nesmírně vážím našeho klidu, že...   

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vybraný příspěvek

První plody...

Je polovina května. Konečně zapršelo a já jsem se prošla po zahrádce, která se deštěm posledních dní občerstvila, jestli objevím "něco...