sobota 6. května 2017

Acer palmatum...

javory, které vyžadují minimální péči.
Druhů, těchto pomalu rostoucích stromů, je mnoho. Vzhledem k tomu, že nejsem vystudovaný botanik, nebudu zde psát o těchto javorech víc,  bylo by to neodborné a bez náležité úcty, kterou jim chovám od prvního spatření v lázních Bad Ischl v roce 1999.  Jsem však jimi zaujatá, každý z nich je jedinečný, stále jich mám málo a toužím vždy po dalších.

Jejich listy, barvy způsob rozvětvení je jedinečný. Do jejich růstu zasahuji minimálně, pouze občas lehce zastřihnu pro mne vyčnívající větvičku. Acer palmatum rostou pomalu, u mne jim vyhovuje slunečné stanoviště, jsou zajímavé i v "okopírované" kompozici v květináči (pinterest).



Jsou jedinečné ve všech ročních dobách, barva jejich listů se mění, někdy vyzrává, někdy překvapuje. Použití těchto "zakrslých" čili méně rostoucích stromů se u mne snoubí s počátečním úmyslem vybudovat svoji zahradu meditativní, odpočinkovou, nenáročnou, ve které čistě barvená symbolika zaujme jakési pozadí pro odpočinek naší duše.... Ha, ha....jsme v satelitu, na zahradě máme handicap v podobě sloupu vedení elektrické energie (již jsem o něm psala, ale snad někdy, až se osmělím více), za plotem slyším neustále zvuky z ulice, děti, psi, i auta, takže se oáza klidu mnou vysněná, záhy vymizela, a v tomto životě pravděpodobně do nenávratna....
...jen ty javůrky zůstávají...


Mohlo by Vás také zajímat...

4 komentáře:

  1. Dianko, na zahradě žádný nemám, ale po zhlédnutí těchto fotek to budu muset napravit. Moc se mi líbí ten u jezírka.
    Hezký večer.

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Dášo, tak to máš pravdu, ten u jezírka je opravdu krásný, hlavně červenou barvou listů. Jsou krásné všechny, mohu jen doporučit. Krásný večer

    OdpovědětVymazat
  3. K červenému Aceru jsem přišla úplnou náhodou, kdy mi předloni na konci léta padl do oka v jednom zahradnictví. Je velice dekorativní a mám z něj velkou radost. U Tebe Diano, se krásně tyto javory vyjímají v okolí z kamenů a u jezírka.
    Zahradu mám v zahrádkářské kolonii, takže i já často slyším zvuk sekaček na trávu, štěkot psů, křik dětí. Naučila jsem se tyto zvuky vytěsnit, často v zahradě za provozu sekaček klidně usnu:-).
    Přece si nenecháme radost z toho našeho kousku země vzít...:-)
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
  4. Henrieto, dobrý večer, máš pravdu, že si radost vzít nenecháme, já jsem za tu svoji píď zemičky neskonale vděčná. Zahrádkář se prostě musí nad nepohodlí a nervy drásající zvuky povznést a nabýt "cíťa".

    OdpovědětVymazat

Vybraný příspěvek

Dnes...

se mi podařilo pobýt pár desítek minut odpoledne venku na zahradě. Jen co jsem otevřela vstupní vrata, jakoby mne zahrada pozdravila... Vít...