Když kvetou lípy...
tak vím, že se blíží prázdniny. Omamná vůně se rozline v okolí stromů a proniká ulicemi, a třeba zabrousí i do příbytků či kanceláří, provoní "zahrádky", kde lidé popíjí kávu či ledový drink.
Lipová vůně mne v pátek donutila zastavit se se na okamžik v Londýnské ulici v Praze a zhluboka se nadechnout, alespoň na chvíli. Díky rozpálené ulici a voňavému stínu lip jsem pocítila, jakoby se na chvíli zastavil čas a opustila mne hektičnost všedních dnů a mne takřka pohltila dovolenková nálada.
A dostala jsem chuť na sladký meloun...
... a protože mi tento pocit vydržel až do hlubokých odpoledních hodin, tak jsme naložili ryby, natrhali sedmero bylin, vše hojně polili citrónovou šťávou a poseděli venku dlouho do noci. Byl krásný teplý večer, sem tam zlehka zavál teplý větřík. Chybělo nám jenom moře.
Ryby s lehoučkou bylinkovou omáčkou a čerstvou bagetkou a grilovaným plátky cukety, jemně posypanými strouhaným parmezánem, jsem ani nestačila vyfotit, tak se po nich zaprášilo...
Tak snad příště...krásný víkend všem!
Pěkně jste se měli ... i bez moře :-)) Iva
OdpovědětVymazatKvetoucí lípy jsou tak trochu mojí srdeční záležitostí. Nejen, že tu vůni prostě miluju a dokázala bych ji čichat neomezeně dlouho, ale vždycky ve mě vyvolá vzpomínku na to, jak jsem v dětství květy lípy trhala s mamkou. Lipinky jim říkala...
OdpovědětVymazatHezký večer
Henrieta
Kvetoucí lípy jsou též mojí trochu srdeční záležitostí. Připomíná mi to moje dětství, začínající prázdniny u babičky, kdy moje milovaná babička sedávala v podvečer se sousedkou z dolejší chalupy a pod lípou si povídaly. Lípa voněla a já poslouchala o čem si ony dvě povídají. Potom jsme šly spát a babička mi zpívala takové ty staré písně...V jednom háji na Moravě, žila dívka spanilá......
OdpovědětVymazatHezký den!
Máte pravdu, i pro mne je omamná vůně kvetoucích lip vlastně spjatá s dětstvím. Jako holčičky jsme si hrály na návsi pod lipami, z vůně se nám točila hlava a zároveň jsme se bály, že nás štípne včela, protože to v korunách stromů pěkně "hučelo". Děda čekal na lipový med...tento byl skvostem v jeho jedinečných medech...babička vždy to malého proutěného košíčku s dlouhým uchem natrhala květy a tyto sušila na půdě na rozložených novinách. Pamatuji si, že písmeno s jsme se učili psát v 1. třídě s podtextem, že je to půlka lipového listu, a tak jsem si díky Vám vzpomněla na milovanou paní učitelku Helenu Cvrčkovou, která měla vlasy v barvě lipovému medu a byla nesmírně laskavá. Henrieto lipinky jsou krásný výraz, když se to slovo řekne, to je jako by mne pohladilo peříčko... a jestli dovolíš, tak si jej trošku přisvojím a začnu jej používat, aby i má dcera věděla víc... a Hani, vzpomínka na Tvoji babičku, písně a dávná povídání mi připomněla moji druhou babičku, kterou jsem milovala nade vše. Ve vesnici kde bydlela, byl starý zámek a park kolem něho měl anglický ráz, nicméně se vzrostlými krásnými českými lípami. Chodily jsme tam spolu na procházky, protože park byl přístupný a pamatuji se, jak se slunce opíralo do zdí polorozbořeného zámku a z lip na zem kapala sladká šťáva. Při té vzpomínce mám skoro závrať...a slzy v očích...
OdpovědětVymazat