pátek 11. listopadu 2016

Jak to všechno začalo



Zahradníkem se člověk buď narodí, nebo se jím stane, ať k libosti či nelibosti své, přicházejícími okolnostmi svého života. Zahrádkářem se stává v momentu, kdy si vybuduje svůj první záhon…Je to prosté a samozřejmě nadnesené, ale není proč mít zde přehnané ambice, prostě se aktuálně potřebuji svěřit zasvěceným… Já jsem ten druhý případ. Pamatuji si, že jako pětiletá holčička sázím semena hrachu do malých dírek v zemi, které jsem před tím vytvořila nějakým klacíkem a ručkou rozhazuji semena měsíčku na babiččin měsíčkový záhonek, shrabuji listí, sbírám ořechy, prohlížím dědovy knížky s tehdy již barevnými fotografiemi a popíjím čaj s medem, protože mám stále „chycené průdušky“, a tak jsem umístěna buď k jedné babičce do Čech Východních (zahrada tehdy okolo 2000m) či do Čech Jižních (zahrada 1200m + louky, pole - toto přesněji označováno jako záhumenek). Můj opravdu první záhonek…občas si na něj vzpomenu…měl velikost tak 2m x1m a jako první jsem zde nasela sluncovku kalifornskou, můj tak oblíbený hrášek a dvě sazenice jahodníku. Tak nějak jsem v průběhu dalších několika desítek let porůznu zahradničila, nicméně jsem stále čekala na svoji, opravdu jenom svoji zahradu. A nakonec jsem se dočkala. V roce 2013 jsme zakoupili řadový domek, se zahrádkou velkou jako dlaň, jejíž plocha je přibližně 360m. Právě kvůli takto "pěkně" velkému pozemku byl domek zakoupen! No, je to první dědina za velkoměstem, takže jsem se cítila jako král. Myslím, že lidé z venkova, by toto považovali za nějaký výběh pro drůbež, ale my původně sídlištní lidé, TOTO vnímáme jako OPRAVDU slušný kus pozemku... Jak jsem byla naivní... Škoda že člověk při nákupu nemovitosti s sebou rovnou nenosí motyčku, aby si po prohlídce obydlí kopl prostě do země. Nevím proč jsem si myslela, že ještě než vyrovnám oblečení do skříní a uvařím první jídlo, si hnedle vykopu záhonek a tento rychle osadím... Nešlo to! Plocha kolem domku byla zarostlá plevelem a vysokou, nikoliv reprezentativní trávou, pod tímto pak byly zbytky z výkopů ze stavby domu, rozbité střešní tašky, plechovky od nápojů a rozlámaný pískovec. Návrh zahrady jsem měla pečlivě vytvořený, ale po marných pokusech cokoliv zvelebit, jsem musela přistoupit k radikálnímu řešení. Objednala jsem si firmu, která takřka po celé volné ploše vybagrovala zarostlé ruiny, tyto odvezla, navezla zeminu novou, vytvořila díru pro budoucí jezírko a částečně, malým bagříkem zeminu jakž tak z navezených hald rozprostřela po pozemku. To bylo začátkem srpna 2013. Do konce listopadu jsem podle svého návrhu tak nějak měla zhruba zahradu osázenou a těšila jsem se na první jaro, kdy TO doopravdy nastane...

 




C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Zahrada 2015\20141001_182541.jpg
Katalpa ovaria, nikoliv nana, jak bylo chybně napsáno na květináči, foto rok po výsadbě. Po třech letech dosahuje koruna do výše 4m...


C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Zahrada 2015\20150614_190137.jpg
Jedna z mála růží poděděných po původní majitelce. Dlouho jsem nemohla přijít o jaký druh se jedná, nakonec si myslím, že se jedná o růži Osiris (Kordes)
C:\Users\dg272586\Desktop\Můj rok 2016 v mé zahrádce\IMG_3085.JPG
Jezírko se skalkou, tři roky po jeho vybudování, říjen 2016


 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Vybraný příspěvek

Hospůdky (nejen) pro kolaře...

Dnes bych s Vámi ráda sdílela pár tipů, kde se lze občerstvit při kolových výletech v blízkém okolí Prahy. Od od konečné metra  "B&quo...