Šílená



Šílená, tak si někdy připadám. Tak třeba včera… Spím si takhle svých 6 hodin denně, poté ve 4.45 zazní melodicky lahodný, leč neúprosný budíček, v tom momentě jsem v cuku letu olíznuta psy, kteří se celou noc povalují vedle mne či na mne. A teď, rychle  vyvenčit psy, musím s nimi ven, ačkoliv je venku vítr a prší, větší pejsek musí být na vodítku, protože když není, tak strašně moc štěká a budí sousedy. Potom, nakrmit kočky, nakrmit psy, připravit do aktovky již z večera nachystanou svačinu, nalíčit se, rychlá návštěva koupelny, kdy veškeré věci mám již připravené z večera, to vše musím zvládnout  za naprostého ticha, abych nevzbudila další nocležníky. V 5.30 vyrážím do práce, poté doprava do práce, auto, metro, chůze a je 6.30 hodin. Dále pracuji hromadu hodin - přemýšlím, vymýšlím, komunikuji a kontroluji a piji kávu a čaj, čaj, čaj, a potom co nejrychleji se dostat zpět do obce, naložit dceru do auta, odvézt jí v šibeničním čase na taneční hodiny, rychle nakoupit, rychle skočit na keramiku, rychle dceru vyzvednout, vynosit nákup, strčit maso do trouby, vyvenčit psy, zvládnout úkoly s dítětem… Stvořit přílohu, začít vařit jídlo na druhý den, neboť syn nemá možnost, jak on tvrdí, se na VŠ najíst, tak si nosí krabičku s sebou s obědem, pomazlit psy, pomazlit dceru, nakrmit psy, nakrmit kočky, nakrmit rodinu, nachystat oblečení, vyprat oblečení, pověsit oblečení, zběžný úklid, zejména vysátí, doplnění vypotřebovaných toaletních ruliček na toaletách, večerní povídání s dítětem,  rychlá komunikace s manželem, okolo 22.00 hodiny pak úklid kuchyňské linky, nádobí, drobky, angličtina…no té jsem moc nedala, ale zítra to napravím a hnedle v metru v 5.53 otvírám učebnici. Poté co vyvenčím  psy, uléhám v 23.00…

S ohledem na roční období, pak vymýšlím, co s volným časem, takže od března do října jsem ve volnu na zahradě nebo prostě venku, se psy, na kole, v lese, na poli,  v zimním období pak tvořím  co se dá a taky jdu ráda do divadla, a čtu knihy, učené  knihy a tak vůbec. Musím stihnout úplně všechno, protože jsem v minulém životě asi nic nestihla, a tak to musím napravit. S obměnami do toho musím rychle stihnout ještě nějaké to cvičení, dále přátele, přátele svých dětí a moji matku. A tak to jde den za dnem a rok za rokem…

Až někdy…se ucho utrhne…dojedu takhle přes taneční studio a koukám vedle sebe, jakože popadnu svoji kabelku a ejhle, tato na sedadle spolujezdce není! Zahartusím dozadu, ať mi podá kabelku a odtud zazní špitnutí…mami tady taky není… no že bych jí dala do kufru... tam taky není! Bože, já jsem jí zapomněla ve škole v šatně. Hlavou mi probleskne KDO za to může! A nejraději bych někoho inzultovala! Ale v zásadě ponechám hlavu chladnou a počítám za kolik minut jsem schopna  ujet přibližně 25 km zpět. Těch 25km zvládnu v neuvěřitelně krátkém čase, asi 12 minut, což při jízdě asi 10 km v pražském provozu je zázrak! Za těch 12 minut se mi prohoní hlavou myšlenky až brutálního charakteru, neboť v mé kabelce je vše o mně, o mé identitě, příslušnosti, zaměstnání, několik telefonů, tablet, učebnice angličtiny poctivě vyplněná s překladem a výslovností, dále peněženka s doklady, kartami peněžního charakteru i věrnostního charakteru, 200 Kč, dále doklady od vozidla, pozvánky k lékaři,  dosud nevyzvednutý recept, deštník, kartáč, oblíbené růžové propisky, spona do vlasů, jablko, semena aksamitníku ze záhonu z Budečské ulice, které měly velmi zajímavou barvu květů, brýle na čtení, které jsem zabavila mé matce, klíče od práce, domova, schránky,  jehelníček se základními barevnými kombinace nití, sada náplastí, kapesníky, několik papírků s poznámkami na jednom z nichž je zaznamenán recept na nejlepší těsto na linecké cukroví, na které jsem se chystala v pátek v podvečer, kdy dcera bude s kamarádkou vytvářet pozvánky na jejich narozeninovou party a bůh ví co ještě… Na dálnici mne pak napadla taková myšlenka, že třeba, když je to vesnická škola, tak tam by možná kabelka mohla  zůstat odložená v šatně bez povšimnutí nějakou chvíli a taky, že jsem dnes v metru obdarovala žebračku pětikorunou, tak že by se na TO nahoře mohlo nahlížet jako na milosrdenství a že to byla jako zkouška před problémem, který mne chvíli poté dostihnul. Zkrátím to. Kabelka ležela se vším,  co do ní patří v šatně a cudně se kryla pod zbylými bundičkami. Myslím, že to by se v Praze v šatně základní školy nestalo. Nechť žije venkov a jeho čistota!  A tak se vracím zpět k názvu tohoto článku a určitě je Vám jasné, proč jsem je užila. Přátelé, krásný advent všem hodným lidem.     

C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3315.jpg
Můj pracovní stůl




C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3265.jpg
Večeže








C:\Users\dg272586\AppData\Local\Microsoft\Windows\INetCache\Content.Word\IMG_3256.jpg








C:\Users\dg272586\Desktop\Foto I-Phone\IMG_3309.JPG
I v rpáci

C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Věnce a jarní truhlíky 2014\1385827240824.jpg
Adventní věnec - starší fotka
C:\Users\dg272586\Desktop\osobní Dia\Věnce a jarní truhlíky 2014\1386422766479.jpg
Věnec




Komentáře

Oblíbené příspěvky