neděle 22. dubna 2018

Prvních třicet...

Budím se časně ráno  a má první cesta vede do garáže zkontrolovat gumy. Musí se přifouknout. Kilometrovník je v pořádku, a tak svého krasavce pomalu vedu ven do ranních slunečních paprsků, které slibují, že bude krásně celý den, aby trochu nabral po zimě barvu a zkoncentroval se na výkon. Na nebi ani mrak, rosnička v mém telefonu hlásí odpolední teploty kolem 26 st. C. Paráda, už se nemohu dočkat!



Postupně vstávají a nezdá se mi, že je kdokoliv nadšen mým nápadem vyrazit v 8 ráno na první kolový výlet této sezóny. Muž sjezdil včera Kokořínsko, a tak je rád že si sedne. Dcera protestuje, že chce mít dneska klid, že včera byla celý den na taneční soutěži... Syn zabručí, že chce spát... ať ho nebudím a poté mi pokládá otázku, zda-li se cítím být normální?!  
Naprosto!
Ale je mi jasné, že tým je v rozkladu! A tak zkouším metodou cukru, bič je zatím zasunut za opaskem, naslibovat hory i s horákama... jídlo v naší oblíbené restauraci, vítr ve vlasech a úsměv na tváři, milou společnost mé osoby... formování postavy...krásné pohledy do krajiny a čerstvý vzduch v plicích...prostě slibem nezarmoutím... zdá se!
Chystám snídani, vytvářím nepečený zákus, aby tělo v odpoledních hodinách, po sportovním výkonu zbavené rafinovaného cukru, jej mohlo zase náležitě do těla dostat... oblékám se do sportovního.



V neuvěřitelných 10 hodin je tým připraven k odjezdu. Nejsme kompletní, ale i větší sportovci to prostě někdy vzdají! A jede se...









Krajina mezi Labem a Jizerou je krásná. Ne, to je slabé slovo... je úchvatná. Řeky tekly, hmyz bručel, svěží listy na stromech a slunce v duši, oběd v restauraci s výhledem na Jizeru a konečná věta dcery... že to vlastně bylo moc pěkný...byla ta správná odměna za prvních třicet. Proč si jenom nemohu sednout?






3 komentáře:

  1. Skvelé čítanie, nádych humoru, krásne fotky. V niektorých častiach, aj mne dobre známych, som sa z chuti zasmiala. Pekný deň.

    OdpovědětVymazat
  2. Dianko, jste holky šikulky. Na poprvé třicet je skvělé. My byli také na kolech, jeli jsme na Hosínské letiště, ale celkem možná sotva deset.:o)
    Přeji pohodové dny. D.

    OdpovědětVymazat
  3. Milá Dášo, sice píši o počtu kilometrů, ale je to o té báječné jízdě, volnosti a hýbání se. I deset je parádních. Krásný týden

    OdpovědětVymazat

Vybraný příspěvek

Dnes...

se mi podařilo pobýt pár desítek minut odpoledne venku na zahradě. Jen co jsem otevřela vstupní vrata, jakoby mne zahrada pozdravila... Vít...