středa 21. března 2018

Dobré ráno, Praho!

Je 6 hodin ráno, jednoho všedního dne minulého týdne. Vjíždím autem do hlavního města po prázdném "okruhu" a samozřejmě, jak jinak,  dodržuji rychlost... Světlo hledá svoji cestu šedivými mraky a vytváří plejádu pastelových barev s narůžovělým podtónem, které dopadá na silnici, domy a mosty, a zároveň se zpět odráží do šedivých mraků. A zároveň mne láká... Tentokrát jedu do práce autem a modlím se, aby těch pár míst, které máme vyhrazené na parkování, zůstalo ještě volných. Nikde žádná kolona, sem tam projede auto, problikne lampa, pejskař venčí psa a mladá žena ve sportovním, běží a běží... 
Vystupuji z vozidla a jdu pár desítek metrů k několika místům, které mají právě teď, v té pro mně jedinečné chvíli, kterou cítím asi jenom já, projíždějící popeláře v to nepočítám, nehmotnou cenu prolínající se do úžasného zážitku.
To velké město mne vítá. Dobře ví, že jsem mu zcela oddaná, ačkoliv jsem nebyla při narození omývaná vodou z Vltavy, ale kdesi daleko mi poprvé šplíchlo na čelo Labe...
I tak, mne za těch tisíc let, co jsem s ním spjatá, zcela pohltilo, a když chce, tak mne pokaždé zasáhne přesně tam, kam chce jenom ono samo, pěkně doprostřed hrudníku, vlevo, k mečové kosti...










3 komentáře:

  1. Hezké ráno na Tvých fotkách.Pouliční lampy ještě svítí, ale obloha už o ránu dává vědět.
    Pohodový den, Diano !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  2. Hani, díky, a též Tobě krásné dny!

    OdpovědětVymazat

Vybraný příspěvek

Velký pátek na jihu...

Jižní Čechy jsou mé milé končiny. Onehdy mi někdo říkal, že Jindřichohradecko žádné jižní Čechy nejsou, že pokus se dá mluvit o jihu tak je...