středa 2. srpna 2017

Vrabec, ryby a včela...

Včera byl asi pravděpodobně nejteplejší den v tomto roce. Dnes byl asi pravděpodobně můj nejlínější den v roce. To se tak někdy přihodí... Začalo to již v noci, přišla bouřka, kterou provázel silný vítr a podivné zvuky a mí psi se báli, a tak si vlezli ke mně a já nespala a konejšila je a uklidňovala a ráno jsem kupodivu pro změnu zaspala... Věrný čivaví budíček mne sice probudil, ale o tři čtvrtě hodiny později, takže jsem na sebe hodila šaty, popadla kabelku a jela rychlostí blesku do práce. V momentu, když jsem dopadla na otočné křeslo s područkami, jsem pocítila takovou únavu, že jsem se jenom horko těžko přemlouvala k podání maximálních pracovních výkonů...A to mám před dovolenou, takže takových těch drobných úkolů, které musím bezpodmínečně vyřešit, se najednou vyrojilo jako hejno much... Naštěstí v momentu, kdy teplota v kanceláři dosahovala více 36 stupňů Celsia, a více než cokoliv jiného, jsem si připadala jako missis mokré tričko, neboť i na letišti v Thajsku je nižší vlhkost vzduchu než na našem státním pracovišti, jsme byli propuštěni domů. Paráda. Prostě, kanceláře bez jakékoliv klimatizace, s okny na nejrušnější třídu v Praze, dvě hodiny spánku, lepící se šaty a rozmazaný makeup, jasně signalizovaly, že tato úřednice již zažila lepší  časy...
Domů jsem přijela s velkými plány, jakože co všechno stihnu...ale chyba lávky, tak nějak jsem se na chvilku natáhla, a když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že odpoledne je fuč...Usnula jsem jako zabitá...Tak co teď...přece nebudu mít výčitky z jednoho prolenošeného odpoledne.
Vyšla jsem ven... a najednou jsem potkala vrabce, který poprvé vyletěl z hnízda, ale moc mu to nešlo...
Včele vůbec nevadilo vedro a opravdu poctivě navštívila každý kvítek na rozkvetlé liboře.

Když slunce přestalo tak pálit, tak jsem hodila trochu krmení jesenům a kde se vzali, oba dva aktivně vypluli ze svých hlubin a baštili až se jim ploutve červenaly.
A já? Asi nevadí, že nic moc nedělám...Užívám teplého večera, na terase, sama, za zvuků vodotrysku a s věrnými psíky polehávajícími kolem nohou.
Sklidila jsem alespoň nějaké bylinky, které jsem dala usušit  na bylinkovou  a čajovou směs.
Takže přátelé, krásný začátek srpna, jednoho z nejteplejšího a nejlínějšího měsíce v roce, přeji všem!

3 komentáře:

  1. Diano, mám podobnou zkušenost. Tento týden mě kousla muchnička. Noha začala natékat do sloní velikosti, bolela i svědila zároveň. Tak jsem si vzala Zodac, abych alergickou reakci trochu zmírnila. Ten mě úplně odrovnal. Chtělo se mi spát celý den v práci, doma jsem padla do postele a spala až do večera.
    A v kanceláři máme taky šíleně. Dokonce i procházka přes poledne venku je lepší než být tam.
    V parném létě je trochu lenošení dovoleno.
    Zdraví Míša

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné fotky zvířátek. Hezké lenošení i v dalších dnech. ono to asi v těch vedrech ani jinak nejde :-) Ivana

    OdpovědětVymazat
  3. Míšo, to je teda síla s muchničkou. Jsou stále agresivnější a asi je jich více, dcera na táboře byla taky štípnutá a její sestřenice též a dávali je dohromady na marodce. Sestřenice též měla pekelnou reakci. Vedra v kancelářích jsou opravdu úmorná, ale třeba v autobuse bez klimatizace je také děsně. Máme prostě tento týden tropy.

    Ivanko děkuji, koukala jsem na Tvé pralinky a klobouk dolů, musela to být precizní práce.

    OdpovědětVymazat

Vybraný příspěvek

Dnes...

se mi podařilo pobýt pár desítek minut odpoledne venku na zahradě. Jen co jsem otevřela vstupní vrata, jakoby mne zahrada pozdravila... Vít...