Miláčci...

Dlouho jsem o nich nepsala a přesto, tvoří středobod mého života. Když je nemám, toužím po nich, když je mám, tak je jich všude plno, hlavně pod nohama...a já jsem šťastná.  Jsou spolehlivými ranními budíčky, věrnými ochránci a nejlepšími přáteli, v zimě zahřejí, v létě potěší. Přesně ví na co myslím, a když mi není dobře, tak položí packu či hlavu na mé tělo a nabídnou mi svůj kožich k terapii hlazením. Jejich energie je fascinující a jejich láska ještě víc. Jsou stateční a věrný, pozitivní a radostní, s neutuchajícím apetitem, jsou vysloveně vítacími typy, však by moje díry na punčochách mohly vyprávět... Mají smysl pro humor a rádi se smějí. Jsou mým odrazem a přece, jsou tak jiní. Milují les, mne, zahradu, vodu, maso, pohyb, moji postel, můj příjezd z dálav, naše ranní víkendové chvilky a jednoznačně procházky. Miláčci moji! Díky za Vás!






 

Komentáře

  1. Musí to být miláčkové. Mají taková úpřimná očička .
    Hezký den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky