Sporýš argentinský
jsem si letos vypěstovala sama. Rostlinu jsem objevila ve výsadbě vloni na Fugnerově náměstí na Praze 2, celé léto jsem kolem ní chodila a mohla na ní oči nechat, v září jsem "sklidila" pár klásků a na jaře jsem je vysela do skleníku. Klásky jsem rozemnula v ruce a nasela do mělké brázdičky. Vzrostlé rostlinky jsem potom přepíchala do záhonů. Sporýš stále ještě kvete a je nádherný.
Diano, sporýš má krásnou barvu. Já jsem zase tak dlouho chodila kolem kohoutku věncového, až jsem si musela vzít pár semínek. Kytce jsem nijak neublížila, ale stejně jsem si připadala divně, protože velký bratr nikdy nespí. Jsem ráda, že už mi roste v zahradě a příští rok, doufám, pokvete.
OdpovědětVymazatZdraví Míša
Míšo, moc Tě zdravím a je neuvěřitelné, že také při "zcela neškodném polním pychu", či-li sběru semínek, oddenků a výhonků, často myslím na velkého bratra...ha, ha opravdu, používám tento příměr také. Pokud je na blízku majitel, tak se nestydím požádat o kousek rostlinstva a mám docela dobré zkušenosti s tím, že zahrádkáři nemají s tímto skoro nikdy žádný problém a ochotně se podělí. Ostatně i já zásobím známé semínky, rostlinkami a či přebytečnou úrodou. Samozřejmě bych toto neučinila na místech chráněných, ale pokud jdu okolo nějaké zahrádky, kde to teda kvete o sto šest a po "něčem" zatoužím, udělám pro získání rostlinstva a semínek vše. Omlouvá mne, že jsem toto podědila po jedné své babičce, která trpěla stejnou láskou ke květeně, a taky musela mít na zahrádce úplně všechno. Kohoutek se skvěle rozmnožuje. Mám jej v růžové barvě, myslím, že existuje i bílá varianta. Po odkvětu má docela milé listy, ale pokud bych jej nekorigovala, tak by za chvíli rostl úplně všude. Taky jsem jeho semínka dostala darem od jedné paní, vedle které jsem měla svoji první zahrádku. Krásný den... mimochodem to je dobré téma...
OdpovědětVymazat