Podzim, švestky, koláč a trigy na střeše Národního divadla...

je hnusně "počasově", ale mile švestkově a "koláčově"... tak dobrou chuť...


Opravdu jednoduchý recept naleznete zde: ...
Koláč peču opakovaně, protože je velmi jednoduchý a chutný. Jsem vyznavačem rychlého vaření, což si pozorný čtenář jistě všiml...tak proto...
I když těsto nevypadá na pohled až tak úžasně, velká vrstva sladkých švestek nakrájených na dílky, prolínajících se s těstem, pečící se a pouštějící nezaměnitelnou švestkovou šťávu do těsta, udělá ze základního korpusu úžasný, lahodný a  jemný pečený koláč, jehož příprava a pečení zabere se vším všudy 40 minut. Místo švestek lze použit i jiné druhy ovoce, třeba meruňky či vypeckované višně nebo borůvky. Když je upečeno, lehce zapráším koláč moučkovým cukrem a naráz se ocitám v Paříži, a vím proč!
S podzimem se snoubí má další láska. Je to láska poetická, velká, divadelní.



 S dcerou hledáme nápis na Hynaisově oponě Národ sobě! Hledíme z druhé galerie z 1.řady dolů a dcera počítá členy orchestru. Napočítala jich 40 i s panem dirigentem. Zajímá ji, co znamená sekce dechových nástrojů, ukazuji pozouny, klarinety, trubky, příčné flétny, vlevo pak harfu, načež se stmívá, lidé tleskají, pan dirigent zvedá taktovku a krásná hudba Ludviga Minkuse nás přenese do doby romantismu a my sledujeme příběh nenaplněné lásky, zrady, přeludů a snů z exotického prostředí indického chrámu
balet La Bayadére. 
O přestávce se ocitáme shodou okolností skoro na střeše Národního divadla, těsně u obrovských trig a múz, a já si připadám "takhle" malá a dcera chce tančit, a tak si tančí... Tak to jsou přesně ty pocity, které jsou nezaměnitelné, a které nás spojují a dělí zároveň. Také bych chtěla tančit ale... netančím a jen v úžasu hledím na pražská panoramata... 




Kolem nás se děje každou minutu mnoho věcí. Vážím si toho, že v relativním klidu můžeme prožívat prostá krásna a v klidu se poté vrátit domů...protože...


ps: manžel mi právě volal, že letí z Anglie domů zpět, že je ok, letadlo nebude mít zpoždění, celý Londýn však stojí, všude v ulicích jsou policisté...
(článek jsem psala již minulý týden, ale myslím, že jeho aktuálnost je trvalá, zatím)  

Komentáře

  1. Diano, to musel být zážitek, shlížet na Prahu ze střechy Národního divadla. Určitě to byl krásný večer.
    Míša

    OdpovědětVymazat
  2. Parádní fotky, nádhera vidět to z jiné perspektivy. Nejdůležitější ale je, že se vám manžel vrátil v pořádku domů.

    OdpovědětVymazat
  3. Míšo, to byl tak krásný pohled, až se mi tajil dech. EvoLuno, máte pravdu, ano, byla jsem moc ráda, že je manžel v pořádku. Bojím se o bezpečnost v Evropě, teroristické útoky jsou takřka na pořadu dne...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Oblíbené příspěvky