Tylovo náměstí, Praha 2, aneb jak jsem hledala poštovní schránku

  Všimli jste si, že vymizely poštovní schránky? Když jsem byla malá, tak oranžová krabice na kovových nožkách stála na nárožích a byla pěkně z dálky vidět, anebo byla hojně rozvěšená na zdech domů, člověk se podle nich mohl orientovat i v noci, když "táhl z tahu domů" a navíc, se vybíraly i několikrát za den... Ale je jiná doba! Poštovní služby rapidně podražily, ale nabízejí třeba s mírnou přirážkou balík do ruky, který je prý doručen na určené místo již druhý pracovní den či prodej zajímavých časopisů "za babku" a dokonce v případě zakoupení časopisu nebo losu, se konečně na Vás slečna mile usměje, protože jinak se mračí jak bubák, a když člověk potřebuje koupit korespondenční lístek, tak musí prohledat celou poštu, protože TO prý již dneska nikdo nekupuje. Já ano, jednou do roka, pro dceru, aby nám napsala z letního tábora, protože je to taková tradice...

Také já posílám dceři pozdravy od nás...a to ve formě již zmíněných "koresponďáků", pohledů a dopisů, i jeden balíček jsem poslala...ale vždy musím dojít až na poštu, protože tam kde do nedávna stála oranžová kovová krabice, do které jsem vhazovala pohled jeden za druhým, tak letos zde již není, kovové nožky jsou pryč a krabice taky... Na poště, z boku domu  asi tak 3km daleko, se choulí na stěně oprýskaná oranžová krabice, kterou doufám, dle sdělení napsaného miniaturním písmem na štítku, skutečně vybírají každý za den v 16. hodin. Tam házím lístky posílané z největší lásky a doufám, že budou rychle doručeny té nejmilejší osobě.

A když  během obědové pauzy běžím k poště, pohledem zavadím o parádní záhon, uprostřed něhož je vodotrysk, kolem posedávají na lavičkách starší občané a stejně jako já fascinovaně hledí na tu květinovou záplavu, ze které jsou i motýli zcela paf. Odpouštím České poště a.s., pozastavuji se a dýchám zhluboka, vůně květin je omamná a z barev přechází zrak...