Auto jsme zaparkovali před místním Obecním úřadem a poštou v Jabkenicích, a odtud vyrážíme na kolový výlet po Svatojiřském lese z obce Jabkenice po tzv. Knížecí cestě. Po levici míjíme budovu muzea věnované jednomu z nejznámějších hudebních skladatelů 19. století Bedřichu Smetanovi. Je brzy ráno, a tak je muzeum ještě zavřené, otevírací doba je od 10.00 hodin.
Ještě v Jabkenicích vystoupáme prudký kopeček vzhůru a potom se již dostaneme do lesů, na velmi příjemné lesní cesty.
 |
| Bedřich Smetana |
 |
| Muzeum věnované slavnému skladateli |
 |
| Památný strom v Jabkenicích |
První cíl naší cesty je obec Mcely. Do obce Mcely jsme jeli přes krásné lesy a vesnici Seletice. Za Seleticemi jsme sjeli na "žlutou" a já jsem se nestačila divit, protože do té doby poklidná jízda se stala jízdou připomínající horské sjezdy a výšlapy a přiznávám, musela jsem zde opakovaně slézt z kola dolů a potupně jej tlačit do prudkých kopečků.
 |
| Boční tepaná a zcela zrezivělá brána, nejenom že jsem se zde musela vydýchat, ale tak krásná kovářská práce, se jen tak nevidí...jako bych se ocitla v Anglii |
 |
| Přes hlavní vchod lze spatřit soukromý a luxusně vybavený zámek Mcely. Vede k němu světlá pískovcová cesta a kolem něho je krásný a udržovaný anglický park. Vše lze shlédnout pouze za hlavní zavřenou vstupní bránou |
 |
| Chvíli jsem postávala před bránou a říkala si, proč se ty ovce nehýbou...no jasně,ony byly totiž dřevěné |
 |
| Nádherné a kapkami leště prozářené velmi vzrostlé bohyšky a hortenzie, které jsou vysazeny těsně před vstupem do zámku |
Druhý cíl je nejníže položená rozhledna v Čechách, která má krásné jméno Romanka. A tak sjíždíme 35km rychlostí v hod z prudkého kopce dolů pod Mcely a zde jedeme přímo do polí.
Jako na Goghově obraze...tak si připadáme, slunečnice napravo, slunečnice nalevo, klid a mír vysoko na obloze silným hlasem zpívá skřivan...a najednou, kde se vzal tu se vzal, vystoupil z vozu starý muž s kbelíkem, ve které měl dva ježky. Dala jsem se s ním do řeči...ježky našel na své zahradě, ale protože má dva psy, kteří neskutečně vyváděli, tak musel milé ježky ulovit a odvézt. Myslím, že to byl ježek s ježkovou. Ježek se po vyklopení do trávy ihned otřepal a šupajdil si to, jak jinak, rychlostí 6km v hodině rovnou zpět do Mcel...Asi žije na tom luxusním zámečku... Ježková byla opatrná, dlouho se choulila do klubíčka, a až když jsme odjížděli, tak opatrně vystrčila čumáček a vydala se loudavě za ježkem.
 |
| Holt Bohu...místo vskutku jedinečné, mezi poli, blízko nebi, věnováno současnými zámeckými majiteli obci Mcely |
Z polí vjíždíme na silničku a jedeme až do obce Křinec a odtud mírnou oklikou do obce Hrubý Jeseník, kde stojí rozhledna.
Toto je pohled z rozhledny na další cíl naší cesty a to obec Jíkev. Vidíte tu cestu? Já jsem ji viděla jasně, ačkoliv manžel tvrdil, že zde žádná cesta není, respektive není v mapách, že tudy prostě do Jíkve cesta nevede. Trvám na svém, cesta je z rozhledny krásně vidět, a tak jsme se samozřejmě vydáváme touto cestou. Po 2km se ocitáme v polích, vzrostlá pšenka všude kolem nás, cesta žádná, a to najednou ani zpět a ani vpřed. Nezbývá nám, než spojit síly a ty necelé 2km do Jíkve překonat. Vybrali jsme si brázdy vytvořené traktorem, překonali dva potoky, s nohama opuchlýma a popálenýma od kopřiv, s utopenými botami, s nesčetnými bodanci od všudy přítomných ovádů, se konečně ocitáme v obci Jíkev.
 |
| Ukázka lidové polabské architektury - krásná chaloupka v obci Jíkev s muškáty na plotě |
Z Jíkve dále pokračujeme po silničkách do obce Loučeň, kde je další krásný zámek, tentokrát přístupný veřejnosti s lesoparkem, ve kterém najdete 11 různých bludišť. Loučen je obec, do které musíte vystoupat, takže příznačná ulice s názvem V serpetinách představuje 2 km stoupání stále vzhůru. Na mém kole mi již nestačí ulevující převody a potupně musím posledních 200m vyjít pěšky vedouc své kolo za řidítka. Naštěstí po vydrápání se do kopce, se hned na první křižovatce nachází hospůdka s cukrárnou. Protože jsme vypili všechnu vodu a zbytek vody padl na polidštění se od jíkevského bahna, kupujeme zde litr vody točené, litr točené kofoly a manžel jedno pivo. Dáváme si oběd a lehce se dáváme do pořádku. V nohách máme v tuto chvíli 30km. Není to žádné úctihodné číslo, je však 30 stupňů ve stínu a nedá se říci, že jedeme v lehkém terénu. Po občerstvení se vydáváme lesy do Jabkenic. Jedeme po "červené" a skutečně se opět ocitáme v magických místech, o kterých se tradují legendy. Chvíli po vyjetí z Loučně, projíždíme kolem Loučeňské myslivny. Opět musím zastavit a zvěčnit nádherné jezírko s několika druhy kvetoucích leknínů, dřevěnými chodníčky, lávkami a altánem.
V chladivém lese projíždíme kolem místních památek. Najednou mám pocit, že jsem kdesi daleko, keltský les a tmavý zubem času poznamenaný památník padlým bojovníkům v napoleonských válkách, konkrétně v bitvě u Hünningenu, na mne opět působí zvláštně a smutně.
 |
| Pozorný pozorovatel zjistí, že je zde zpodobněna typická dvou rohá francouzská napoleonská vojenská čepice. |
A toto je poslední zastávka u tolik oblíbené sochy, u které měl skladatel Smetana ve stáří posedávat a slyšet již jako neslyšící tóny nejedné skladby, kterou v této době zkomponoval.
Končíme opět u zelené pošty v Jabkenicích, po více než 4 hodinách a přesně 37km.
Dnešní výlet byl náročný, ale jistě se sem ještě vrátíme, minimálně projedeme Svatojiřský les ještě jednou křížem krážem.
Tak, a ještě zde musím napsat, kdo a čím mne k tomuto výletu inspiroval, byla to Aubrieta výletem v letošní zimě. Více v jejím článku
Druhý cíl je nejníže položená rozhledna v Čechách, která má krásné jméno Romanka. A tak sjíždíme 35km rychlostí v hod z prudkého kopce dolů pod Mcely a zde jedeme přímo do polí. 
Jako na Goghově obraze...tak si připadáme, slunečnice napravo, slunečnice nalevo, klid a mír vysoko na obloze silným hlasem zpívá skřivan...a najednou, kde se vzal tu se vzal, vystoupil z vozu starý muž s kbelíkem, ve které měl dva ježky. Dala jsem se s ním do řeči...ježky našel na své zahradě, ale protože má dva psy, kteří neskutečně vyváděli, tak musel milé ježky ulovit a odvézt. Myslím, že to byl ježek s ježkovou. Ježek se po vyklopení do trávy ihned otřepal a šupajdil si to, jak jinak, rychlostí 6km v hodině rovnou zpět do Mcel...Asi žije na tom luxusním zámečku... Ježková byla opatrná, dlouho se choulila do klubíčka, a až když jsme odjížděli, tak opatrně vystrčila čumáček a vydala se loudavě za ježkem.
Z polí vjíždíme na silničku a jedeme až do obce Křinec a odtud mírnou oklikou do obce Hrubý Jeseník, kde stojí rozhledna.
Toto je pohled z rozhledny na další cíl naší cesty a to obec Jíkev. Vidíte tu cestu? Já jsem ji viděla jasně, ačkoliv manžel tvrdil, že zde žádná cesta není, respektive není v mapách, že tudy prostě do Jíkve cesta nevede. Trvám na svém, cesta je z rozhledny krásně vidět, a tak jsme se samozřejmě vydáváme touto cestou. Po 2km se ocitáme v polích, vzrostlá pšenka všude kolem nás, cesta žádná, a to najednou ani zpět a ani vpřed. Nezbývá nám, než spojit síly a ty necelé 2km do Jíkve překonat. Vybrali jsme si brázdy vytvořené traktorem, překonali dva potoky, s nohama opuchlýma a popálenýma od kopřiv, s utopenými botami, s nesčetnými bodanci od všudy přítomných ovádů, se konečně ocitáme v obci Jíkev.
A toto je poslední zastávka u tolik oblíbené sochy, u které měl skladatel Smetana ve stáří posedávat a slyšet již jako neslyšící tóny nejedné skladby, kterou v této době zkomponoval.
Komentáře
Okomentovat