O splínu
Splín
mám, když mi někdo, s kým spolupracuji několik let, podrazí nohy, když
musím akceptovat neschopnost a špatná rozhodnutí, když se proti tomu ozvu a
není to slyšet, když mi někdo lže přímo do tváře, když jsem bezmocná proti aroganci, zaslepenosti...
Splín se projevuje tak, že mne bolí duše, srdce, celý člověk, stáhne se mi
hrdlo, i když bych chtěla řvát, z hlavy se mi vykutálí dobré myšlenky…
Jenom při počínajícím velkém splínu, se mi koulí po tvářích slzy, musím je
nechat…až se všechny dokoulí a slzy vyschnou, zažiji pocit nicoty…Při menším splínu, zatínám zuby a vztekám se...a myslím na to, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě...snad...je to pocit beznaděje, prázdnoty...Ocitám se v útlumu, nemám úsměv a cítím prázdná a zraněná...
Splín
musím vyléčit ve velmi krátkém čase..., a tak se musím déle a dobře vyspat a nemít žádné sny,
musím vše v sobě vymazat a začít znova, musím sníst hovězí biftek, musím
jít na procházku, musím si stanovit tvořivé cíle, udělat si radost nějakou maličkostí… Pomáhá mi světle modrá a světle zelená barva. Pomáhá mi moje rodina, pomáhá mi být chvíli sama, sama...
Naštěstí
mám splín tak jednou, dvakrát do roka, i tak to stačí…Ten pocit trvá den dva a naštěstí se vytratí, naštěstí...
Komentáře
Okomentovat