Les...cesta...čas...vzduch...
Les mne fascinuje... Potřebuji jej ke svému životu jako vodu a vzduch a Slunce... představuje pro mne zdroj energie, nabíjí mne... Dokáži se v něm toulat celý den, dýchat zhluboka jeho vůně, a když jej dlouho nemám, toužím po něm...
Cesta...cesta mne vždy zajímá, představuje možnost dostat se někam, kam chci nebo nechci... cesta je cíl, lesní cesta je přidaná hodnota...mám ráda cíle a cesty... a ráda šlapu mimo ni...
Čas...Můj čas běží moc rychle. Škoda říkám si, ale stejně nic nenadělám... Chci cítit každou vteřinu, žádná minuta mi nesmí utéct, za hodinu mohu snad něco změnit, třeba sebe samu...asi jsem v minulém životě svůj čas promarnila...asi, tak přemýšlím o čase, když jdu po cestě v lese...a zhluboka dýchám vzduch...jsem šťastná...je to definitivní pocit...
Vzduch...Občas jej hledám, hledám jej v Praze, ve své kanceláři, v kuchyni, v autě, ve svém uspěchaném čase...v lese jej hmatatelně cítím... Proudí mi mezi prsty, mám jej ve vlasech, v ústech, na kůži...obklopuje mne a objímá...
Po mnoha hodinách se vracím domů... a cítím, jako bych se zase našla...Děkuji...a vrátím se...
"Svatojiřský les dnes"
Dianko, nádherné fotky a úžasné povídání. Tento víkend jsme se po dlouhé době (štěněcí) podívali do lesa.
OdpovědětVymazatStejně jako Ty jsem vnímala vzduch i čas, i cesty a cestičky. Je to nádhera toulat se lesem a relaxovat.
Přeji krásnou neděli. D.
Dášo, to jsem moc ráda, že vnímáme les stejně, fakt. Je to pro mne zpětná vazba, děkuji. Vím, že jsi měla několik měsíců mnoho práce se štěňátky a jejich odchod byl asi moc těžký. Těším se k Tobě na blog na další fotky a povídání o všem možném, protože vnímáme velmi podobně stejné věci a okamžiky. Moc si toho vážím.
OdpovědětVymazatJá jsem moc ráda, že mám les tzv. za humny. Jdu se projít kdykoliv mne napadne. Mám svoje taková dvě kolečka - malé a velké :-).Takže dle potřeby. Mám ráda takové to lesní ticho, které ruší jen sem tam ptačí štěbetání, mám ráda vůni lesa.
OdpovědětVymazatHezké dny!
Hanka
Ach, to bylo hezké, poetické. Pocity, které jsi prostřednictvím klávesnice poslala k nám...a fotkami jsi nám pomohla v představivosti. Ty cesty, modřín, pařez...krása. A věděla jsi, že máš svatozář?:-).
OdpovědětVymazatHezký večer
Henrieta
Hani, tušila jsem, že máš les blízko. Trochu závidím. Já musím k lesu dojet pár kiláků. Můj nejbližší les mám také protkaný oblíbenými trasami. Znám na nich snad každý kámen a strom.
OdpovědětVymazatHenrietko, no jo,... fakt, já mám svatozář!!! A přitom jsem chtěla přihodit k fotkám takovou meditativní fotku, jakési aktuální lesní rozpoložení, nikoliv z en face, ale pěkně z profilu... a upoutal mne akorát tak můj nos nahoru...a já mám svatozář... Doma jim často opakuji, že za své činy vztahující se k rodině a bližním, bych si svatozář zasloužila, a najednou, je takto pěně z hmotněna...paráda, může za to asi babí léto...jak jinak!