Dub patří k mému podzimu...

Ačkoliv by se na první pohled mohlo zdát, že strom, o kterém budu psát je zcela obyčejný, opak je pravdou. Je to typický listnáč našich lesů a parků. Jako solitér dokáže přitáhnout pozornost svojí rozložitou mohutností koruny, jeho silné kořeny zpevňují nejednu rybniční hráz, prostupuje našimi dějinami, často je třeba spojován třeba s Janem Žižkou, ačkoliv ten měl o druhé oko přijít pod starou hrušní... Z jeho dřeva se vyráběly kola povozů, sudy i topůrka běžně používaných nástrojů, stoly a postele. I historická Evropa má k dubům vřelý vztah, vzpomeňme třeba na Robina Hooda... 

V kmetském věku se dub honosí silným kmenem, jehož tvrdost je využívána v nábytkářství při výrobě rustikálního nábytku. Často se setkáme na svých toulkách krajinou s dubem, na jehož kmenu visí smaltovaná tabulka s nápisem Památný strom. Také je dub často spojen s příměrem směřovaným k mužům, silný jako dub, rozložitý jako dub, tvrdohlavý jako dubová palice...prostě dub má všestranné využití a dokonce jej nese v názvu i jedno severočeské město.

Právě proto jsme letos při jarní potulce lesem sesbírali několik naklíčených žaludů, tyto zasadili a pozorovali po celé jaro, léto a podzim jejich růst, postupné zabarvování listí.

Většina dubů již aktuálně shodila listy. Při procházce lesem vám šustí pod nohama a často nás překvapí na spodní straně listů přilepené duběnky, což jsou takové kuličky o velikosti 2 cm, ve kterých se vyvíjel od jara jedinec žlabatky duběnkové a ze kterých se dříve dělal duběnkový inkoust.

Dub má typický tvar listů a svým barevným spektrem dokáže krásně překvapit a navodit tu správnou podzimně lesní atmosféru.

Tak teď je jasné, že dub patří mezi mé listnaté oblíbence. A teď jedna otázka na závěr...máte také nějaký oblíbený strom? Strom, který se vám líbí, v jehož blízkosti se cítíte dobře a nebo, který jste vysadili, nebo se třeba vysadit chystáte?

Moje maminka má jednu oblíbenou borovici. Ta stojí mezi dalšími stromy. Myslím, že vedle ní roste bříza, dub a osika... Ráda ke "své borovici" chodí cestou vzdálenou asi tak 1,5 km a vždy se dívá na její zkroucené větve a vyčnívající kořeny a říká, že je jako ona. Mimochodem, tato borovice vypadá z dálky jako přerostlá bonsai, takže si z ní z legrace utahuji, že asi má kořeny v Japonsku, či co....