Sedmé adventní zastavení...

aneb  předvánoční smršť...

Tradičně pár posledních dní před Vánoci se můj život mění ve smršť. Není to způsobeno potřebou nakoupit tisíc zbytečností a prodírat se přeplněnými nákupními centry ve snaze ulovit dar ne dar, ale potřebou ten magický čas prožít úplně nejvíc naplno, s přáteli a s rodinou. Touláním mezi sněhovými vločkami, kdy neuvěřitelné krásné lampy a světla, rozsvícené vánoční stromky na náměstích, otevřená srdce, podání ruky a přání všeho dobrého, ve mně vyvolávají pocity, že je na světě vše v pořádku, že se máme nádherně, že můžeme žít svůj život naplno, bez obav a strachu.

A tímto děkuji tam nahoru a vůbec... 

Těchto pár fotek jsem ulovila na Staroměstské radnici v Praze, kde jsme se zúčastnily se stejně naladěnými přátelskými děvčaty nesmírně zajímavé vlastivědné prohlídky s vynikajícím výkladem. Prostě paráda!

I když samozřejmě dnes není po sněhu ani památky, přece jenom nám již paní Zima ukázala svoje krajkoví a bělostnou nádheru, takže jsme vyrazili mezi pálením svíček ven. A protože jsem stále tvůrčí, konečně mi byl vypálen obrovský vlastnoručně vyrobený anděl, který zaujal své důstojné místo na adventně vyladěné komodě a na okně mi rozkvetl modrý hyacint, jehož silná vůně se rozlinula po celé kuchyni. Prostě paráda!

 A samozřejmě, že se slavilo, na všech frontách, protože 9 let je jen jednou...

Tak, teď už jen zbývá upéct vánočku, nazdobit strom, sníst rybu a  "ten nejmilejší" už může skutečně přijít.