Není žába jako žába...

Na zahradě, jako jeden z ústředních prvků, jsem vybudovala  v srpnu 2013 jezírko.  Mým záměrem bylo vybudovat vodní dílko, které bude zabydlené vhodnými rostlinami tak živočichy.

Protože místní zvířena usoudila, že je trocha vody fajn, začala se poměrně rychle k jezírku stahovat. Na jaře, v roce 2014, začal kdosi z jezírka vydávat zvuky. Asi takto, když jemně mazlivě a intenzivně budete neustále po dobu několika hodin dělat grrrrrr,grrrrr,grrrrrrr. Zkuste si to grrrrrr, grrrrr.....

Potom se objevila žába...nebyla to obyčejná krásná zelená žabka, milá a hebká na pohled, ale khaki žába s bradavicemi na kůži.

Miss ropucha.

Vydávala zvuky po mnoho hodin a hlavně v noci. Jednoho dne se místo jedné ropuchy, objevily ropuchy čtyři.  Po měsíci, kdy se dcera bála a odmítala spát v noci sama s otevřeným oknem, kdy syn vykládal, že se nemůže díky žábám, hulákajícím grrrr grrr, teď již čtyřhlasně, připravovat do školy, se v jezírku objevily jemné nitě obalené černavými kuličkami.  Stále jsem byla v klidu a říkala jsem si, nic se neděje, to nemůže vyjít...
Vyšlo to!
Jednou se mne takhle manžel ptá....co je to prosím v tom jezírku???? Já se ptám, že nevím jako co přesně myslí....a on, že je tam miliarda mloků...co že jsem tam nasadila jak a proč??? Dušuji se, že s mloky, kromě Čapka, nemám vůbec nic společného, načež bere baterku...bylo to pozdě v noci... a táhne mne v pyžamu k jezírku...
A tam jsou...
a jsou jich tisíce, statisíce, ba co miliony!
Malý černí pulci.
Potomci našich čtyř ROPUCH.

 

 

 

 

Tak co s nimi. Jedná se tvora chráněného, takže jsme se samozřejmě rozhodli pro záchranu. Opatrně pulce chytáme jemnou síťkou a odvážíme je postupně do nového prostředí. 
Manžel se cítí jako člen Greenpeace, já o poznání méně. Doufám, že se ropuchy odstěhují, nebo nás příští rok sousedé ukamenují, protože zvuky roztoužených ropuch, znásobené tisíci, nás zcela jistě vyčlení na okraj společnosti.